S pojmem „exit strategy“ se můžete v poslední době setkat poměrně často. Zaregistrovala jej i česká média. Bohužel někdy je jeho interpretace mylná a ukazuje na základní nepochopení tohoto termínu a diskuze, která se o něm vede jinde ve světě (viz včerejší blog Jana Macháčka). Pojem exit strategie není čistě ekonomickým termínem. Používá se například při stahování vojenských jednotek z území cizího státu. Ve světě obchodu se tímto termínem označuje ukončení investic a jejich zpeněžení (např. formou IPO). Nicméně v případě současné hospodářské politiky se termínem „exit strategy“ myslí ukončení používání mimořádných nástrojů měnové a fiskální politiky, nikoli návod na cestu z recese (mimochodem český HDP pravděpodobně již tři čtvrtletí roste, takže striktně vzato nelze hovořit o recesi). V exit strategii nemají místo politiky jako je podpora vzdělávání, vědy, výzkumu, penzijní reforma, náprava financování zdravotnictví apod. Úkoly to jsou důležité, ale pro dlouhodobé směřování země.
Česká exit strategie by měla být především o návratu fiskální politiky k předkrizové situaci. V roce 2007 činil schodek primárního salda vládního sektoru po očištění o vliv hospodářského cyklu 0,9 procenta HDP, letos to bude 2,9 procenta HDP. Exit strategie by tedy měla být o tom, jak snížit rozpočtový deficit o 75 miliard korun. Protože státní finance nebyly v pořádku ani před finanční krizí, bude potřeba větší redukce deficitu, ale to již nemluvíme o exit strategii.