Předseda Federálního rezervního systému Ben Bernanke říká, že nízké úrokové sazby nemohou za boom a krach na trhu s bydlením. Některé ekonomy však nepřesvědčil. Dva průzkumy provedené deníkem The Wall Street Journal tento týden zjistily, že řada ekonomů se domnívá, že nízké sazby k této bublině opravdu přispěly. A jde o více než jen akademickou debatu. Představitelé Fedu se pokoušejí porozumět chybám uplynulého desetiletí, aby se vyhnuli jejich opakování. Zákonodárci navíc zvažují, zda podpoří nebo omezí pravomoci Fedu coby finančního regulátora.
Bernanke ve svém projevu pro Americkou ekonomickou asociaci minulý týden politiku Fedu bránil a i když přiznal, že úrokové sazby byly velmi nízko, dodal, že se nezdá, že by tato politika „byla nevhodná“. Pro vznik bubliny na trhu s bydlením byly stěžejní jiné faktory, zvláště exploze exotických hypoték a záplava hotovosti ze zahraničí, uvedl Bernanke. Podle něho by pro boj s bublinami byly účinnější regulace a dozor na finančním trhu.
„Základním problémem“ bylo ale příliš pomalé navýšení krátkodobých úrokových sazeb, které proběhlo mezi roky 2004 a 2006, zmínil v uvedeném průzkumu Miles Kimball z University of Michigan. „Rychlejší postup by byl lepší.“ „Vývoj cen domů byl jen jedním z řady indikátorů, které si žádaly o něco restriktivnější politiku úrokových sazeb“ v letech 2004 a 2005, uvedl Marvin Goodfriend z Carnegie Mellon's Tepper School of Business, který po velkou část tohoto období pracoval jako ekonom Fedu v Richmondu. Mnoho z ekonomů zčásti s Bernankem souhlasí s tím, že nízké sazby k vytvoření problémů přispěly, ale nemusely být tím hlavním faktorem.
A jsou i tací, kteří s ním plně souhlasí. Kenneth Kuttner z Williams College říká, že bublina se nezačala tvořit dříve, než v letech 2005 – 2006, kdy již Fed sazby zvýšil na víceméně normální úroveň. Navíc je mnoho případů, kdy se bubliny vytvořily i bez volné monetární politiky a naopak kdy byla politika uvolněná a žádné bubliny se neutvořily.
(Zdroj: WSJ)