Čína vyšla z globální krize jako velký vítěz, její ekonomika minulý rok rostla o 8,7 %, zatímco jinde byla recese. Někteří se domnívají, že v rámci boje s krizí v této zemi proběhly investice, které položí základ dalšímu růstu. Jiní naopak věří, že oživení minulého roku bylo jen přeludem založeným na investiční bublině. Pokud by přitom měl čínský růst zpomalit, zbytek světa by to stáhlo zpět do recese.
Fiskální stimul v Číně nebyl masivní, vládní deficit dosáhl 2,2 %. Objem nových úvěrů se ale v roce 2009 více než zdvojnásobil na 1 405 miliard dolarů, poté, co bylo státem vlastněným bankám nařízeno, aby ze všech sil podporovaly infrastrukturní projekty. Pokud by byly započítány nové úvěry nad rámec toho, co je normální v běžném roce, fiskální stimul by dosáhl 15 % HDP. I uvnitř vlády probíhá ostrá diskuse o riziku plynoucím z růstu úvěrů. Někteří se obávají slabého růstu a chtějí nechat kohoutky s úvěry otevřené. Ostatní se obávají inflace a nadbytečné kapacity. A ještě polarizovanější jsou názory investorů. Známý britský investor Anthony Bolton nedávno oznámil, že se stěhuje do Hong Kongu, kde bude mít na starost čínský investiční fond, a přitom vychvaloval efektivitu centrálně řízené ekonomiky. Jim Chanos zase tvrdí, že tento centrálně řízený systém vytvořil dosud nezaznamenanou bublinu investic, zejména v oblasti nemovitostí.
Yu Yongding, ekonom z Čínské akademie sociálních věd, uvádí, že zatímco dříve investice dosahovaly 25 % HDP, nyní se tento poměr blíží 50 %. To podle jeho názoru vytváří vážný problém kvůli rostoucí nadbytečné kapacitě. Současný systém podporuje místní vlády, aby investovaly do exkluzivních projektů, jako jsou nablýskaná nová města či administrativní centra. Zástupci vlády se totiž někdy nestarají o to, zdali budou tyto investice za pět let využity, protože to již budou mít jiná zaměstnání. Existují také obavy, že stimul vede k vytvoření finančních bublin, zejména v oblasti nemovitostí, a že záplava nových úvěrů skončí jako úvěry špatné. Victor Shih z Northwestern University uvádí, že podle jeho výpočtů místní vlády dluží oproti oficiálním datům více než dvakrát tolik a že mnohé z nich budou mít pravděpodobně problémy se splácením dluhu.
Pokud jsme se měli z krize něčemu přiučit, pak tomu, že centrální banky by se měly snažit předvídat finanční bubliny, zejména u nemovitostí. V Číně se nyní tato teorie testuje, protože lze pozorovat silné náznaky vzniku bubliny na jejím realitním trhu. Jedním z indikátorů jsou nákupy prázdných bytů v očekávání růstu jejich cen. Vláda nemůže nechat trh přehřát, ale nemůže si ani dovolit nechat ceny prudce spadnout, protože prodej půdy představuje významný příjem pro místní vlády. Peking se tedy snaží trh jemně přibrzdit a to zejména regulací.
Přes uvedená rizika se ale někteří ekonomové domnívají, že skutečná hrozba není velká a že nové investice neznamenají plýtvání, ale představují rozvoj nejchudších částí země. Peng Wensheng, ekonom ze společnosti (311,75 GBp, -1,42%) Capital v Hong Kongu, uvádí, že skeptici zapomínají, že Čínu lze spíše srovnat s Japonskem 50. a 60. let, ne s Japonskem let 80., kdy se v jeho ekonomice vytvářela bublina. Vláda podle jeho názoru udělala dobře, když podporovala investice, protože za pár let začne klesat podíl pracujících v ekonomice a finanční zdroje na novou infrastrukturu již nemusejí být k dispozici.
(Zdroj: Financial Times)