Situace je následující: Ekonomiku Spojených států zmrzačila finanční krize. Prezidentova politika omezila škody, byla ale příliš opatrná a nezaměstnanost zůstává vysoko. Potřebujeme další kroky. Veřejnost se ale obrátila proti vládnímu aktivismu a zdá se, že demokraté ve volbách utrpí těžkou porážku.
Tím prezidentem je Franklin Delano Roosevelt a píše se rok 1938. Během několika let Velká deprese skončila. Pohled na USA kolem roku 1938 je poučný, ale i odrazující. Poučný, protože povaha oživení, které následovalo, vyvrací argumenty, které dnes veřejné diskusi dominují. A odrazující, protože je těžké si představit, že přijde cokoliv podobného zázraku, který se stal ve čtyřicátých letech.
Příběh roku 1937, kdy F.D.R. učinil zhoubné rozhodnutí naslouchat těm, kteří říkali, že je čas na omezení deficitů, je dobře znám. Méně známé je ale to, nakolik špatné byly závěry, které veřejnost učinila z nadcházející recese. Místo toho, aby byl požadován návrat k programu New Deal, voliči ztratili víru ve fiskální expanzi.
Druhá světová válka byla z ekonomického hlediska explozí vládních výdajů financovaných deficity. A to v měřítku, které by jinak nebylo myslitelné. Během války si vláda půjčila částku rovnající se přibližně dvojnásobku HDP. Pokud by kdokoliv navrhl, aby se byť jen malá část těchto výdajů utratila před válkou, lidé by řekli to samé jako dnes. Varovali by před ničivým dluhem a inflací, která se vymkne kontrole. A správně by také tvrdili, že Velkou depresi z velké části způsobilo nadměrné zadlužení. A hlásali by, že je nemožné problém napravit tím, že se vytvoří ještě více dluhů.
Výdaje financované deficitem ale vytvořily ekonomický boom, který položil základ dlouhodobé prosperitě. Celkový dluh v ekonomice jako podíl na HDP ve skutečnosti poklesl a to díky růstu a ano – i díky inflaci, která zmenšila jeho reálnou hodnotu. Po válce byla ekonomika díky zlepšené finanční situaci soukromého sektoru schopna prospívat i bez dalších deficitů.
Poučení je jasné: Pokud se ekonomika nachází v hluboké depresi, obvyklá pravidla neplatí. Úspory porazí samy sebe: Pokud se všichni snaží splatit dluhy, výsledkem je deprese a deflace a problém s dluhem se jen zhorší. Naopak je nutné tento problém vyřešit vyššími výdaji - přechodný nárůst výdajů financovaných deficitem může při dostatečném objemu vyléčit problém, který vznikl chybami minulosti. Příběh roku 1938 ale ukazuje i to, jak těžko lze tuto lekci převést do praxe.
(Zdroj: Paul Krugman pro NYT)