Budou se historici ve 23. století dívat na dnešní finanční pošetilost se stejným mixem nechápavosti a opovržení, s jakým my hledíme na finanční problémy francouzských králů 18. století? Vlády po celém světě se dnes snaží najít způsob stabilizace vládního zadlužení, které se přibližuje poválečným úrovním. Průmyslové ekonomiky pokračují v diskusi jak rychle stáhnout pokrizovou stimulaci. Příliš mnoho z nich by rádo následovalo příklad Spojených států, které soustavně zvyšují svou závislost na dluhovém financování. A příliš málo z nich by se rádo vydalo stejným směrem jako Velká Británie, která chce v několika následujících letech stabilizovat poměr dluhu k produktu.
Normalizace fiskální politiky po krizi představuje delikátní úkol, klíčem k jeho řešení je vnímání celkového obrazu. Podle našeho výzkumu s Carmen Reinhart se současné poměry dluhu k produktu u rozvinutých ekonomik přibližují poválečným maximům. U mnoha zemí se blíží 90 %, což je podle historických dat hranice, za kterou dluh začíná negativně působit na růst. A v této závislosti není odražen negativní demografický vývoj a skryté dluhy, které se ukazují v době krize.
Neobvykle nízké sazby udržují náklady tohoto zadlužení na nepříliš vysoké úrovni a budí dojem, že den zúčtování je daleko. Dluhy můžeme bohužel snižovat jen pomalu, sazby však mohou vzrůst velmi rychle. Takový růst by v případě jeho delšího trvání byl velmi bolestivý. Výzkum také ukazuje, že trhy jen zřídka předvídají defaulty včas. V době, kdy jim dojde trpělivost, je pak již příliš pozdě a možnost utažení politiky v klidné době už není k dispozici.
Ti, kteří by chtěli k problému zadlužení přistupovat laxně, si musí uvědomit, že svět je složitý a nepredikovatelný. Ukazuje to příklad Japonska, jehož zadlužování budilo obavy již před příchodem tsunami. Nedostatek opatrnosti by znamenal bláznovství. Klíčové je zjednodušení daňového systému a snížení marginálních sazeb. Lepším systémem vzdělávání se musí zvýšit produktivita, snížit se musí naopak růst mandatorních výdajů. A hlavně se musíme stát méně závislí na dluhu v jeho hrubé a neindexované formě. Dobrým nápadem jsou návrhy sofistikovanějších instrumentů od Roberta Shillera.
Uvedené je výtahem z „History will rue US and Europe debt woes“ autora Kennetha Rogoffa.
(Zdroj: Financial Times)