Na tom, že pro ekonomický růst je klíčová stabilita, se v posledních letech nic nezměnilo. Hlavním poučením z poslední krize by mělo být to, jak tuto stabilitu udržet. V rozhovoru pro VOX na konferenci MMF ve Washingtonu to uvedl Michael Spence, profesor managementu na Stanford University a držitel Nobelovy ceny za ekonomii.
Velkým překvapením podle ekonoma bylo to, jak dobře si během krize vedly rozvíjející se ekonomiky, které „pravděpodobně díky předchozím krizím měly dobrou výchozí pozici“ charakterizovanou mimo jiné malým celkovým zadlužením a malým externím zadlužením. Postiženy tak byly zejména odlivem kapitálu a poklesem mezinárodního obchodu, s těmito problémy se ale většinou velmi dobře vypořádaly. Otázkou nyní je, zda dovedou nadále rychle růst, pokud USA, Evropa a Japonsko budou dosahovat jen mírného růstu; ekonom má za to, že ano. Rozvíjející se ekonomiky ale budou s tím, jak porostou jejich příjmy, zpomalovat.
Spence se domnívá, že ekonomika USA se „v následujících několika letech dopotácí k rozumnému růstu“. Krize byla vnímána jako cyklický jev, šlo ale o obrovský problém spojený se zadlužením. Současný rok bude pravděpodobně „poměrně dobrý“, ohledně dalších let ale panuje přílišný optimismus. Pohled do historie podle ekonoma ukazuje, že 98 % zaměstnanosti se vytvářelo v sektoru neobchodovaného zboží – ve vládním sektoru, maloobchodu, stavebnictví a dalších službách. V sektoru obchodovaného zboží pak platí, že postupně odpadají sektory s nízkou přidanou hodnotou, sektory s vysokou přidanou hodnotou jsou naopak „vysoce konkurenceschopné“ a rostou.
Ekonomika USA tak bude dosahovat „rozumného růstu“ v sektoru produkujícím neobchodované zboží a obchodované zboží s vysokou přidanou hodnotou, to ale nevytvoří dostatek pracovních míst. Je tak spíše zázrakem, že před krizí se tento trend ještě neprojevoval, domnívá se ekonom. Jedním z důvodů může být růst zaměstnanosti v sektoru zdravotní péče.
Spence se domnívá, že žádné zemi pravděpodobně neprospívá dlouhodobý velký deficit běžného účtu, ani dlouhodobé přebytky však nemají „žádný strategický význam“. Ten má naopak dostatek úspor, které budou financovat investice. Přebytky nejsou ani v zájmu Číny, která naopak potřebuje posílit soukromou domácí poptávku. Její cíle tak nejsou v konfliktu s cíly Spojených států, růst kurzu renminbi ovšem „není odpovědí na všechny problémy“.
Evropa má před sebou několik těžkých problémů. Některým zemím se vede dobře, některé ale mají problémy ve fiskální oblasti a „pravděpodobně i co se týče konkurenceschopnosti“. Spence se domnívá, že v euurozóně bude muset dojít k většímu fiskálnímu propojení, současný systém podle něho nezajišťuje stabilitu.
(Zdroj: VOX)