Japonské trio tsunami, zemětřesení a jaderné katastrofy zaskočilo i odborníky. I přes svou vysokou nepravděpodobnost ale podobné události byly možné. Problém spočívá v tom, že lidé svá očekávání zakládají jen na několika nedávných zkušenostech.
Zatímco experti se správnou predikcí výjimečných událostí zápasí, běžní lidé jsou často prostě zmatení a výjimečné události vnímají mylně.
Jeden z těchto mylných pohledů vidí určité vzory chování v datech, která žádné neukazují. To může vést k tomu, že na nové události reagujeme příliš silně. Toto chování může být založena na tzv. víře v „zákon malých čísel”, jejím důsledkem je to, že klademe příliš velký důraz na poslední události. Ten souvisí se dvěma zdánlivě protichůdnými jevy: Lidé očekávají, že vývoj se bude rychle vracet k průměru – příkladem je ruleta, během níž třikrát padne červená a hráči se domnívají, že nyní je na řadě černá. Vedle tohoto „omylu hráčů” existuje „omyl horké ruky”, který má svůj původ v basketbalu – hráči, který vícekrát skóroval, se přisuzuje vyšší pravděpodobnost dalšího úspěchu než jeho spoluhráčům.
Behaviorální teorie uvádí, že oba přístupy lze skloubit, použít k tomu můžeme příklad z rulety. Pokud věříme v „zákon malých čísel”, domníváme se, že z 6 pokusů musí padnout 3 červené a 3 černé – i malý počet pokusů musí odpovídat velkému počtu. Pokud ze 6 pokusů padne nejdříve dvakrát červená, věříme, že zbývá 1 červená a 3 černá. Pokud ale o férovosti rulety pochybujeme, protože již velký počet hodů nekoresponduje s naším názorem na to, jak by náhodné výsledky měly vypadat, změníme svůj pohled a věříme, že pravděpodobnější je doposud četnější barva (omyl horké ruky).
Studie založená na chování loterijních sázkařů poskytuje důkazy pro oba typy chování. Většina z nich sází stále stejná čísla, ti kteří je mění, se obvykle vyhýbají číslům z předchozího týdne. Důležité je, že zmíněné dva úvahy jsou propojené a ti, kdo trpí omylem hráčů, trpí i omylem horké ruky, jiní hráči naopak netrpí ani jedním. I na agregátní úrovni je ale patrný sklon k oběma omylům.
Ti, kteří uvedeným omylům propadli, systematicky kupují více hracích tiketů, což znamená, že prohrávají více peněz. To naznačuje, že se u nich projevuje zejména fakt, že špatně vnímají malou šanci na výhru (pravděpodobnost jackpotu je ve zkoumané loterii asi 1 ku 8 milionům). A výhry těchto hráčů jsou menší – ne proto, že by jejich čísla měla menší pravděpodobnost výhry, ale proto, že vybírají stejná čísla jako další hráči se stejnou chybnou strategií a musí se tak o případnou výhru dělit s více lidmi.
Studie tak demonstruje, že lidé mají tendenci dělat silné závěry na základě několika málo pozorování. Tyto mylné závěry jsou široce rozšířené a lidé je pro predikci nepravděpodobných událostí používají systematicky.
Uvedené je výtahem z „Predicting the improbable”, autory jsou Claus Bjorn Jorgensen, Sigrid Suetens, Jean-Robert Tyran.
(Zdroj: VOX)