Pokud Řecko nezíská další část úvěru, který si loni v květnu dohodlo s Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem, do poloviny července bude v platební neschopnosti. Vzhledem k tomu, že úrok u dvouletých dluhopisů řecké vlády už se vyšplhal na zhruba 26 procent ročně, trh dává jasně najevo, že se státním bankrotem Řecka počítá. Je jedno, jestli tomu budeme eufemisticky říkat restrukturalizace nebo reprofilace, napsal v listu The Wall Street Journal (WSJ) člen institutu Freeman-Spogli Josef Joffe.
Tak jako předchozí záchranné úvěry, i ten příští (a po něm další) jen oddálí soudný den. Z nynějších problémů, s nimiž se Řecko potýká, podle autora existují v zásadě tři východiska: 1) Evropa bude napořád krvácet a Řecko pro ni bude něco jako trvalý sociální případ; 2) Evropská unie spolkne platební neschopnost Řecka, nebo přistoupí na zmíněnou reprofilaci, tedy mírnější formu restrukturalizace státního dluhu; anebo 3) Řecko odejde z eurozóny a vrátí se k drachmě.
Co je tedy podle autora nejlepším ze špatných řešení? "Zapomeňte na podporu. Bohatší státy Evropy už teď pociťují problémy, které jim způsobují jejich vlastní úsporná opatření. Nebudou tedy za Řecko platit, když nevědí, jak dlouho by tak musely činit," míní autor. Od Francie po Finsko se navíc lidé ptají, proč oni by si teď měli utrhovat od úst, zatímco jiní rozmařile utráceli, když na to neměli. "I kdyby bylo ekonomicky možné držet Řecko na trvalé infúzi, politicky to možné nebude," píše dále autor.
Německá kancléřka Angela Merkelová podle svých dosavadních komentářů dává asi přednost druhé z uvedených možností. Tedy reprofilaci, která by Řecku zajistila víc času na to, aby si dalo finance do pořádku. Kdyby se tato možnost přirovnala k řízenému bankrotu, jehož využívají firmy v USA, asi by se dalo říci, že by to mohlo fungovat. V případě Řecka se ale takový scénář jako příliš reálný nejeví, přemítá autor článku.
"Řecká ekonomika vykazovala silný růst bezprostředně po přijetí eura. Rostla rychleji než celá eurozóna, ať to měříte, z jakého úhlu chcete. Ale tak jako v jiných evropských zemích, které teď mají problémy, dar v podobě eura přišel spolu s otrávenou pilulkou: když Řecko vyměnilo drachmy za eura, najednou si mohlo půjčovat za nízké úroky. A také to činilo, a rovnou ve velkých objemech," připomíná Joffe období před zhruba deseti lety, kdy mělo Řecko vysoké úrokové sazby, a tedy i drahé úvěry. Ty ale se vstupem do eurozóny prudce zlevnily, protože eurozóna měla úroky mnohem nižší.
Problém Řecka není jen v nedostatku likvidity, což by šlo řešit pořádnou injekcí ze zahraničí. Dluhová krize Řecka je zakořeněna v jeho základních ekonomických parametrech, a vyhlídky země tudíž nevyřeší nic jiného, než právě reforma základního fungování státu, tvrdí Joffe. Ten působí také jako člen Hooverova institutu, který je stejně jako institut pro mezinárodní studia Freeman-Spogli součástí americké Stanfordovy univerzity. Joffe kromě toho působí i jako editor listu Die Zeit v Hamburku.
Na začátku minulého desetiletí se Řecko v mnoha aspektech podobalo Argentině, která si později prošla státním bankrotem. Ten má z valné části za sebou a chystá se na návrat na kapitálové trhy. V případě Řecka se podle autora takový šťastný konec čekat nedá, a to z více důvodů. Návrat Řecka k drachmě je podle Joffeho asi nejméně bolestivé řešení, které mu umožní jeho problémy řešit mimo jiné zvýšením konkurenční schopnosti.
Chystaný ústupek opozici: snížení DPH
Řecká vláda a experti z trojice zahraničních věřitelských institucí, kteří nyní ekonomiku země posuzují, se dnes údajně dohodli na snížení horní sazby daně z přidané hodnoty. Ústupek, který požaduje řecká opozice výměnou za nová úsporná opatření, má pomoci najít širší politický konsenzus, napsal dnes řecký finanční deník Imerisia. Zprávu potvrdil i zdroj z německé vládní koalice, řecké ministerstvo financí se k tomu ale odmítlo vyjádřit, protože jednání s experty zahraničních věřitelů ještě neskončila.
Podle listu dostala řecká vláda od Evropské unie, Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky zelenou k tomu, aby snížila horní sazbu daně z přidané hodnoty na 20 z nynějších 23 procent. Cílem je získat souhlas konzervativní opozice k dalším úsporným opatřením na snížení rozpočtového deficitu. Země se úsporami potřebuje vyhnout platební neschopnosti a zahraniční věřitelé požadují, aby úsporná opatření měla širokou podporu na řecké politické scéně a země se v následujících letech mohla vypořádat s obrovským rozpočtovým deficitem bez ohledu na to, která strana bude u moci. "Shodli se na tom," uvedl zdroj z Berlína, a potvrdil tak zprávu o daňovém konsenzu z řeckého tisku.