Nejúspěšnější firmy se jednou dostanou do bodu, kdy generují více hotovosti, než mohou rozumně investovat. Přitom nyní drží evropské a americké firmy celkem asi 2 bilióny nadbytečné hotovosti. Tlak na její distribuci akcionářům vyvolává několik otázek: Kolik by jim mělo být vyplaceno a kolik by si firmy měly nechat pro investice a zajištění se proti volatilitě? Jak by případná výplata hotovosti měla vypadat? Mělo by jít o dividendy, nebo o odkup akcií?
Podle některých šéfů firem je výplata hotovosti akcionářům známkou jejich neschopnosti najít dostatek projektů, které vytváří hodnotu. Jde o negativní signál, že firmy neumějí nic lepšího, než vyplácet hotovost. Ve většině případů ale jednoduchý výpočet ukazuje, že jiná možnost není. Pokud má firma slušný růst a vysokou návratnost kapitálu, pak technicky není možné, aby reinvestovala každý dolar, který vydělá.
Obavy z negativních signálů navíc nejsou namístě. Je těžké najít příklad toho, že trh byl negativně překvapen z neschopnosti firmy reinvestovat zisky. Výzkumy naopak ukazují, že investoři obvykle očekávají výplatu hotovosti dlouho předtím, než k tomuto kroku management přikročí. Není proto překvapením, že americké firmy v posledních 50 letech vrátily akcionářům celkem 60 % zisků ve formě dividend a odkupů akcií.
Poměr výplaty hotovosti k ziskům je historicky dlouhodobě stabilní, rozdělení mezi dividendami a odkupy se výrazně mění. Až do počátku 80. let představovaly odkupy méně než 10 % výplat hotovosti, nyní je to mezi 50 – 60 %. K posunu došlo hlavně z důvodu flexibility. Firmy zejména ve Spojených státech totiž investory naučily, že dividendy budou snižovány pouze ve výjimečných případech. Váhají tak s tím, aby nastavily dividendy na úroveň, která by byla jen těžko udržitelná. Namísto toho volí odkupy. Ty preferují i někteří investoři, protože si mohou vybrat, zda se budou na tomto procesu podílet nebo ne. Data pak ukazují, že způsob rozdělení hotovosti nemá na tržní násobky firem vliv.
(Zdroj: McKinsey)