Zásadní změnou, kterou novela zákona přinesla, byly jasně vymezené komplexní informační povinnosti věřitele ve vztahu ke spotřebiteli. Spotřebitel musí být z předem poskytnutých informací schopen posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.
Věřitel pak musí vždy s odbornou péčí zhodnotit schopnost spotřebitele splácet příslušný úvěr. Takovéto zhodnocení má být uskutečněno na základě dostatečných informací získaných přímo od spotřebitele. Pokud má věřitel důvodné pochyby o důvěryhodnosti informací od spotřebitele, může nahlédnout do úvěrových registrů. Ty nabízejí způsob, jak překonat případný informační deficit na straně věřitele či jak ověřit úplnost a správnost informací poskytnutých ze strany spotřebitele.
Dlužník může od smlouvy o spotřebitelském úvěru odstoupit do 14 dní ode dne jejího uzavření. Odstoupením od smlouvy původní vztah mezi věřitelem a spotřebitelem sice zaniká, ale spotřebiteli vzniká povinnost zaplatit věřiteli jistinu a příslušenství. Názory, že v důsledku odstoupení od smlouvy by mělo být na spotřebitelský úvěr nahlíženo, jakoby nikdy nevznikl, není možno akceptovat. Skutečnost vzniku smlouvy o spotřebitelského úvěru je rozhodná nejen pro možnost odstoupení a následné vypořádání vzájemných závazků věřitele a spotřebitele, ale i pro řádné posouzení další úvěrové angažovanosti spotřebitele. Proto je vhodné na důsledky odstoupení spotřebitele od spotřebitelské smlouvy z hlediska posuzování jeho bonity a důvěryhodnosti upozornit, a to již v předsmluvní fázi celého procesu při plnění informační povinnosti věřitele.