Mezi účastníky (podnikatelem a nepodnikatelem) došlo k uzavření písemné smlouvy o provedení stavebních úprav dle projektové dokumentace, tedy k uzavření smlouvy o dílo. Účastníci se dohodli, že uzavřenou smlouvu je možné měnit pouze písemnými dodatky, a smlouvu podřídili režimu obchodního zákoníku. Později mezi účastníky došlo ke dvěma změnám uzavřené smlouvy – ústní dohodě o změně díla podle nové projektové dokumentace a písemné dohodě o změně termínu dokončení díla.
Otázka, zda ústní dohodou došlo ke změně uzavřené smlouvy o dílo, se stala aktuální v momentě, kdy mezi účastníky smlouvy vznikl soudní spor a bylo nutno rozhodnout, zda se nadále jednalo o původní smlouvu v režimu obchodního zákoníku (s promlčením ve 4leté lhůtě), nebo zda vedle původní smlouvy o dílo vznikla smlouva nová, která se řídila režimem zákoníku občanského (s promlčením ve 3leté lhůtě). Vzhledem k tomu, že soudy při rozhodování sporu v některých aspektech pochybily, dostal se případ až před Ústavní soud.
Ve svém červencovém nálezu Ústavní soud konstatoval, že „písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost; tento závěr se netýká smluv, u nichž písemnou formu stanoví zákon.“ Kromě toho v tomto případě Ústavní soud připomněl, že soudy budou muset při rozhodování uvedeného sporu zohlednit ustanovení obchodního zákoníku týkající se ochrany smluvní strany – nepodnikatele a dále ustanovení občanského zákoníku o tzv. spotřebitelských smlouvách.
Podnikatelé by tedy, ve světle tohoto rozhodnutí, měli vždy pamatovat na to, že pokud při jejich ústních jednáních došlo k nežádoucí změně původní písemné smlouvy, je nutno se proti takovéto změně bránit námitkou neplatnosti (a to zavčas). Rovněž je na místě pořizovat z důležitých jednání kupříkladu písemný zápis, neboť prokazování ústní dohody o změně smlouvy může být složité.