Městský soud v Praze se postavil na stranu Úřadu průmyslového vlastnictví (Úřad), když rozhodl, že pokud v důsledku okolností nastalých po dni zápisu může vést ochranná známka ke klamání veřejnosti, je Úřad oprávněn takovou známku zrušit.
V daném případě rozhodl Úřad o zrušení ochranné známky ve znění „ARCIBISKUPSKÉ VINNÉ SKLEPY KROMĚŘÍŽ“, neboť dospěl k závěru, že užívání této ochranné známky může ve veřejnosti svou slovní složkou vzbuzovat klamný dojem o původu zboží. A sice, že se na výrobě vína podílí některé z českých arcibiskupství (olomoucké nebo pražské), nebo že některé z nich nad tímto výrobkem převzalo záštitu.
Dle názoru soudu bylo vysoce pravděpodobné, že si průměrný spotřebitel není vůbec vědom existence společnosti tohoto jména a že ze znění napadené ochranné známky dovozuje pouze to, že dané víno pochází ze sklepů označených v ochranné známce.
Konec spolupráce s arcibiskupstvím
Vlastník ochranné známky u soudu mimo jiné namítal, že před podáním přihlášky napadené ochranné známky podnikal ve sklepních prostorách Arcibiskupského zámku v Kroměříži a že v době zápisu ochranné známky bylo arcibiskupství jeho společníkem. Za této situace vlastník uvedl na trh víno opatřené předmětnou ochrannou známkou, které řadu let prodává. Obchodní firma vlastníka ochranné známky se navíc s nápisem v napadené ochranné známce shodovala.
Za dobu spolupráce si podle vlastníka veřejnost ztotožnila nápis v ochranné známce se stejnojmenným subjektem. A to bez ohledu na to, že arcibiskupství již není jeho společníkem a že nyní provozuje výrobu vína v Hovoranech na jižní Moravě. Vyvstal tak spor o to, zda vlastníkovi ochranné známky vznikl zápisem a řádným užíváním ochranné známky „nárok“ na její užití i do budoucna, tedy bez ohledu na následný vývoj vztahů s arcibiskupstvím. Stručně řečeno pouze z toho titulu, že známka byla po právu zapsána a jejím vlastníkem po právu několik let užívána.
Městský soud v Praze v rozsudku uvedl, že v případě, kdy známka byla zapsána v souladu s právem, ale v důsledku různých okolností ji již nadále nelze ponechat v platnosti, Úřad nezkoumá a ani nemá zkoumat, zda byl přihlašovatel v dobré víře a za jakých okolností byla známka zapsána. To, zda může vést ochranná známka ke klamání veřejnosti, pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobků nebo služeb, pro které je zapsána, je jejím objektivním rysem, a při jeho posuzování nemůže být brán zřetel na možné subjektivní příčiny, které k danému stavu vedly.
Na místě je obezřetnost
Úřad tedy neměl důvod odpírat zápis známky v době, kdy přihlašovatel skutečně vyráběl víno ve sklepích Arcibiskupského zámku v Kroměříži, a samotné arcibiskupství bylo jedním z jeho společníků. To však neznamená, že by neměl – navrhne-li to třetí osoba – zkoumat, zda předpoklady pro užívání známky stále trvají, pokud se změnily okolnosti případu, a vyvozovat z toho procesní důsledky.
Z popsaného případu vyplývá, že je vždy na místě předvídat riziko, pokud si hodláte zapsat nebo koupit ochrannou známku, která zřetelně odkazuje na jiný subjekt, s nímž jste sice v době podání přihlášky či nabytí ochranné známky v dobrých vztazích, ale nemusí tomu tak být do budoucna. Obdobně je třeba být obezřetný i v situacích, kdy je známka těsně spojena s charakteristikami dosavadního výrobce či procesu výroby.
Pokud se o koupi takové ochranné známky rozhodujete, měli byste si být možných rizik vědomi a zvážit, zda povaha vašich výrobků a způsob jejich výroby bude ještě spadat do množiny představ, které u spotřebitelů nabývaná ochranná známka tradičně vyvolávala. V opačném případě totiž reálně hrozí, že vámi draze zaplacená ochranná známka bude zrušena.