Podle nového občanského zákoníku (NOZ) se péčí řádného hospodáře bude rozumět povinnost vykonávat funkci „s nezbytnou loajalitou a s potřebnými znalostmi a pečlivostí.“ S výjimkou požadavku loajality tyto předpoklady upřesňuje nový zákon o obchodních korporacích, dle kterého jedná s potřebnými znalostmi a pečlivostí ten, kdo mohl v dobré víře předpokládat, že jednal informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti.
Větší svoboda manažerům na jedné straně
Novinkou, která zatím v novodobé české legislativě chyběla, je takzvané pravidlo podnikatelského úsudku. Tento institut, v originálu označovaný jako business judgement rule (BJR), pochází z anglosaské oblasti. Stojí na předpokladech, že nelze po managementu firem chtít, aby nesl odpovědnost za veškerá možná rizika svého jednání, a nepatří ani do kompetence soudce, aby určité jednání hodnotil bez ekonomického vzdělání a podnikatelských zkušeností. Proto člen orgánu, který jednal s potřebnou mírou znalostí a předpokládal v dobré víře, že jedná ku prospěchu společnosti, nebude odpovídat za výsledek tohoto jednání. A to ani tehdy, kdyby společnosti způsobil finanční ztrátu.
Vzhledem k institutu BJR tedy v soudním řízení nebude už pro hodnocení jednání s péčí řádného hospodáře relevantní to, jaké následky rozhodnutí člena statutárního orgánu mělo pro společnost. Klíčové bude, zda člen orgánu jednal loajálně, v dobré víře, informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní společnosti.
Nutná loajalita na straně druhé
Aplikace BJR ale nebude neomezená. BJR totiž nebude možné použít v situacích, kdy se člen orgánu zachová ke společnosti neloajálně. Důvodem je to, že porušení povinnosti loajality nebude moci napravit ani přesvědčení naplňující znaky podnikatelského úsudku. V praxi půjde typicky o situace, kdy člen orgánu ohrozí společnost kvůli tomu, aby sám získal prospěch.
Zákon o obchodních korporacích v případech uplatňování BJR zachovává převrácené důkazní břemeno. Znamená to, že člen statutárního orgánu bude nucen v případě sporu prokázat, že při výkonu funkce jednal s péčí řádného hospodáře. Výjimku budou tvořit pouze situace, kdy soud zhodnotí, že to po něm nelze spravedlivě požadovat.
Nová právní úprava výslovně reaguje i na praktickou situaci, kdy osoba přijme funkci s vědomím, že na její výkon nemá dostatečné znalosti nebo praktické zkušenosti. NOZ pro tyto případy stanoví vyvratitelnou domněnku, že taková osoba jedná v rozporu s péčí řádného hospodáře. Pro členy orgánů to jednoduše znamená, že již nebudou moci odůvodňovat svá pochybení tím, že na danou funkci nestačí.