Nedávné snahy japonské centrální banky o stimulaci ekonomiky - půjčky pro perspektivní sektory, expanze programu nákupu aktiv všeho druhu a 1% inflační cíl (více ZDE) - vyvolaly na trzích dramatickou odezvu. Akcie japonských firem, obzvlášť významných exportérů, se od začátku února vydaly vzhůru a japonský jen se dostal pod prodejní tlak.
Podpůrný efekt měnové politiky a oslabování jenu však netrvaly dlouho. Už od poloviny března se měna dostala zpět do role bezpečného úkrytu před dluhovou krizí v eurozóně a začala nabírat na síle. Dlouhodobá budoucnost jenu však podle ekonoma A. Shillinga růžově nevypadá. „V Japonsku probíhají zásadní změny, které v budoucích letech povedou k výraznému oslabování jenu,“ píše Shilling v článku pro agenturu Bloomberg.
Ještě v 80. letech minulého století to vypadalo, že Japonsko ovládne svět. V exportu aut, spotřební elektroniky a pokročilé technologie se země dostala na absolutní špici a příjmy z vývozu použila k rozsáhlým nákupům v zahraničí. Se 3,2 biliony USD v čistých zahraničních aktivech Japonsko dodnes zůstává největším světovým zahraničním investorem. Od splasknutí realitní a akciové bubliny na konci roku 1989 se však země pohybuje v sestupném trendu.
Centrální banka se pokusila situaci zachránit sražením úrokových sazeb na nulu a napumpováním peněz do ekonomiky. Bez výsledku. Finanční systém země je uvězněn v klasické pasti likvidity, kdy žádná sazba není dost nízká na to, aby se obezřetní věřitelé odhodlali k poskytnutí nových úvěrů a zbytek ekonomiky se odvážil půjčit si. Navzdory agresivní měnové politice Japonsko zažilo několik deflačních vln. Dvě dekády hospodářské stagnace završilo zemětřesení spolu s devastující tsunami.
Hrubé zadlužení japonských státu a jeho agentur vloni dosáhlo 220 % HDP, nejvíc v rámci skupiny vyspělých zemí G-7. Jednotlivé složky státu si půjčují mezi sebou, obzvlášť v Japonsku, takže čistá dluhová pozice vůči soukromému sektoru je nižší - pohybuje se u 113 % HDP. Ještě v roce 1991 to bylo 11,5 %. Úvěrový rating zemi v poslední době snížily všechny tři významné agentury, naposledy Fitch na známku „A+“ (stejnou jako má ČR). Úvěrová aktivita v soukromém sektoru je na bodu mrazu.
Nepomohl ani program kvantitativního uvolňování rozjetý centrální bankou v posledních třech letech. Za loňský rok se bilanční suma Bank of Japan zvětšila o 11 %. V soutěži tištění peněz však Japonci prohrávají s americkým Fedem, jehož bilanční suma vloni vzrostla 19 %, Evropskou centrální bankou (+36 %) i švýcarskou centrální bankou (+33 %).
Deficitní hospodaření státu by mělo stimulovat ekonomiku, avšak struktura japonských veřejných výdajů tomuto účelu příliš neodpovídá. Splácení úroků a sociální výdaje by letos měly pohltit 54 % všech výdajů. Poslední dostupné údaje, z roku 2010, výši schodku státního rozpočtu stanovují na 9,3 % HDP. Jen dluhová služba tak nyní požírá 43 % státních příjmů, oproti 4 % z počátku 70. let. Vláda si v podstatě půjčuje z poloviny jen proto, aby mohla splácet staré dluhy.
K narovnání neudržitelného stavu veřejných financí by mělo přispět zdvojnásobení daně z obratu (na 10 %). Její poslední zvýšení v roce 1997 uvrhlo ekonomiku do recese. Vedoucí představitelé také tváří v tvář downgradům chtějí demonstrovat odhodlání zkrotit rozpočtové schodky a zabránit možnému výprodeji státních obligací. Na to už je možná pozdě. Na konci března se cizinci zbavili japonských dluhopisů v hodnotě 2 bilionů jenů (25 mld. USD), což byl největší výprodej od pádu banky Lehman Brothers v srpnu 2008.
(Zdroje: Bloomberg, ČTK)