Zákaz použití směnek a šeků
Stejně jako je tomu například v Německu, zamýšlí ministerstvo financí zákonem zakázat, aby spotřebitelské úvěry byly zajišťovány nebo spláceny s využitím směnek nebo šeků. Tento zákaz má zamezit zneužívání především směnek, které jsou někdy vyplňovány v rozporu se smlouvou nebo postupovány na třetí osoby, aniž by pak zůstávala dlužníkům zachována ochrana a práva vyplývající z úvěrového vztahu.
Proti tomuto řešení lze namítat, že zbavuje i čestné věřitele možnosti využít tohoto zajištění a že by mohlo být dostatečným řešením uložit věřitelům povinnost, aby směnku vždy označili jako směnku zajišťovací a případně i vyloučili její převoditelnost. Na druhou stranu relativně radikální návrh zřejmě koresponduje s palčivými sociálními následky současných nekalých praktik, a jako takový je pochopitelný. Lze jen upozornit, že pokud bude směnka i přes zákonný zákaz vystavena, nezpůsobuje to její neplatnost, a dlužník se v případě jejího použití bude moci domáhat na věřiteli (a podle návrhu dokonce též na zprostředkovateli úvěru) pouze náhrady škody; nedojde-li k jejímu zjevnému zneužití, bude velmi problematické existenci škody dovodit.
Požadavek přiměřenosti zajištění
Ministerský návrh stanoví, že zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být ve zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Tento požadavek má zabránit například exekucím rodinných domků pro pohledávky v řádech desítek tisíc korun. Pokud by tato úprava byla v nezměněném znění vložena do zákona, vyvolá nepochybně velké diskuze. Otázka, kdy je hodnota zástavy přiměřená zajišťované pohledávce, nemusí být vždy jednoduchá.
Česká národní banka ve svých připomínkách k návrhu poukazuje třeba na problémy, které tento požadavek vyvolává ve vztahu k tzv. americkým hypotékám, které jsou vždy zajištěny zástavním právem k nemovitosti. Při porušení požadavku přiměřenosti hrozí věřiteli až dvacetimilionová pokuta. Platnost nepřiměřeného zajištění by však neměla být dotčena. Uvážíme-li celý problém v jeho kontextu, naskýtá se otázka, zda by problém nepřiměřeného zajištění neměl být řešen primárně v rámci exekučního řízení.
Smlouva o zprostředkování úvěru
Návrh přináší zásadní zpřísnění smluv o zprostředkování spotřebitelského úvěru uzavíraným mezi zprostředkovateli a zájemci o úvěr. Požaduje se povinná písemná forma a zájemci o úvěr se zakládá právo na nesankcionované odstoupení od smlouvy ve čtrnáctidenní lhůtě. Přínosy této úpravy jsou dle mého názoru značně nejasné. Tato úprava nedopadá na zprostředkovatele jednající na základě smluv o zprostředkování uzavřených s poskytovateli úvěrů. Možnost odstoupení od smlouvy pak povede jen k tomu, že zprostředkovatel nepředloží zájemci žádný návrh dříve, než před uplynutím oné čtrnáctidenní lhůty.
Staré problémy nevyřešeny
Návrh bohužel neopustil požadavek na písemnou formu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který značně komplikuje možnost jejich sjednávání kupříkladu s využitím internetového nebo telefonického bankovnictví. Přínos požadavku na písemnou formu smlouvy pro dlužníka, kterému vedle toho musí být podle návrhu smlouva poskytnuta „v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat“, není jasný. Navíc koncept trvalého nosiče dat, kterým může být za určitých okolností i prostý email, je totiž požadavkem na uzavření písemné formy současně fakticky popírán. Stejně tak návrh neopouští nešťastné řešení, které sankčně snižuje sjednanou úrokovou sazbu na výši diskontní sazby v případě, kdy smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje jakoukoli, byť zcela nevýznamnou informaci typu telefonního čísla věřitele, a to zřejmě i v případech, kdy je tato informace poskytnuta dlužníkovi dodatečně.
Naopak návrh toto absurdní riziko ještě prohlubuje, protože nově se váže neúčinnost dohody o úrokové sazbě i na situace, kdy požadované informace budou ve smlouvě sice všechny, ale nebudou uvedeny „jasným výstižným a zřetelným způsobem“.