Podle společnosti Pimco hrají již dnes rozvíjející se trhy důležitou roli v globální ekonomice. Tento trend bude v následujících třech až pěti letech trvat, možná dokonce zrychlovat. Růst těchto zemí sice v delším období zpomalí, stále však bude držet vyšší tempo než ve vyspělých ekonomikách. Konkrétně by měly rozvíjející se země v několika dalších letech růst v průměru o 5 % ročně, u jejich rozvinutých protějšků by to mělo být jen 1 % ročně. Podíl rozvíjejících se zemí na globálním produktu se tak dostane přes 50 %, brzdit je bude hlavně nejistota a problémy spojené s vyspělými ekonomikami.
V budoucnu bude pravděpodobně docházet ke zvětšování rozdílů mezi rozvíjejícími se trhy. V Brazílii Pimco očekává určité zpomalení růstu, pozitivní vliv rostoucích cen komodit již nebude tak silný. Výhodu naopak představuje velký domácí trh a možnost jeho výrazného posílení. Brazílie také pokročila ve strukturálních reformách, podařilo se jí snížit mimořádně vysoké reálné sazby a snížila podíl vládních investic na produktu. Rusko má velké plus ve formě měnových rezerv a zvýšené flexibility rublu, má tak větší schopnost ustát vnější šoky. Musí ale zmenšit svou závislost na ropě, protože globální poptávka je slabá a rostou investice do alternativních zdrojů energie.
V případě Indie vidí Pimco „enormní potenciál růstu“. S ním jsou ale spojeny „významné strukturální výzvy“. U Číny je pak klíčové, zda se jí povede přejít na domácí růst tažený poptávkou a snížit závislost na exportech. K tomu se pro rok 2013 přidávají plánované změny v politickém vedení, u kterých není jasné, zda budou zmíněný proces podporovat, nebo brzdit.
Monetární politika v rozvinutých zemích představuje „experiment probíhající v reálném čase“. Centrální banky v rozvíjejících se zemích pak budou podle Pimca sledovat „vysoce akomodační politiku“. Musí se ale vypořádat s rostoucími inflačními tlaky, negativně působícím přílivem kapitálu, zpomalujícím růstem a jeho vyšší volatilitou. Budou tak více spoléhat na nástroje, které přímo nepracují s výší sazeb, jako jsou požadavky minimálních rezerv, poskytování likvidity a přímé poskytování financí. Pro celou světovou ekonomiku je stále klíčový vývoj v Evropě. Rozvíjející se ekonomiky mají relativně silné rozvahy, poměrně velkou flexibilitu co se týče ekonomické politiky a možnost použít velký objem zahraničních měnových rezerv. Pokud by však došlo k chaotickému rozpadu eurozóny, mělo by to podobný efekt jako krize roku 2008.
V globální ekonomice bude nadále probíhat posun k nové rovnováze. Ten zahrnuje vyšší úspory ve vyspělých zemích a posupně rostoucí spotřebu v rozvíjejících se ekonomikách. V delším období by tento trend měl podporovat posilování jejich měn, ovšem s opakovanou cyklickou volatilitou. V centru tohoto trendu budou asijské měny a větší používání čínské měny na mezinárodním poli. V delším období pak budou mít investice na rozvíjejících se trzích pravděpodobně lepší fundamentální základ a potenciál pro vyšší návratnost ve srovnání s vyspělými trhy.
(Zdroj: Pimco)