Začátek stavby ruského plynovodu South Stream, jehož hlavním úkolem je obejít Ukrajinu po dně Černého moře, se rychle přibližuje. Navzdory váhání Bulharska, které zatím nedalo konečný souhlas se svou účastí (pro projekt nezbytnou), už plynárenský koncern Gazprom začal objednávat materiál a kompresní stanice pro nové potrubí i pro rozšíření stávající rozvodné soustavy na ruském území.
První větší kontrakt v rámci stavby plynovodu získala ve výběrovém řízení Gazpromu společnost Strojgazmontaž, která vyrobí výchozí přečerpávací bod South Streamu – nejvýkonnější kompresní stanici na světě v hodnotě kolem 1 mld. EUR.
Gazprom nyní začíná s realizací dvou projektů: Jižního koridoru, který by měl ruskou plynovodou soustavu připravit na zvýšený tok suroviny jižním směrem k pobřeží Černého moře, a samotného South Streamu, jehož podmořský úsek bude měřit 900 km. Náklady Jižního koridou jsou odhadovány na 9 mld. EUR, nový plynovod (pouze černomořský úsek) by měl stát 5,5 mld. EUR.
V následujících sedmi letech bude od Nižněgorodské oblasti k břehům Černého moře třeba položit 2446 km nového potrubí a postavit 10 nových kompresních stanic. Hlavní z nich – Russkaja – bude v první fázi dosahovat výkonu 224 MW. Po dokončení South Streamu, který by měl při plné kapacitě přepravovat 64 mld. m3 plynu ročně, bude muset být výkon stanice navýšen 448 MW, což zhruba odpovídá kapacitě jednoho reaktoru v Dukovanech. Russkaja se tak stane nejvýkonnější kompresní stanicí na světě, jelikož překoná konkurenční Portovou (366 MW), která pumpuje surovinu do nedávno dokončeného podmořského plynovodu Nord Stream na dně Baltu. Výroba výchozí stanice South Streamu by měla začít ve 4Q12.
Stavební práce na South Streamu by měly začít letos v prosinci, přičemž první dodávky by do Evropy měly začít proudit v roce 2015. Akcionáři plynovodu jsou krom Gazpromu (50 %), italský koncern (20 %), německý Wintershall (15 %) a francouzská energetika EdF (15 %). Od Bulharska povede plynovod přes Srbsko a Maďarsko do Rakouska; plánovaná je také odbočka do Řecka a Itálie.
Poslední větší překážkou stojící ruskému plynovodu v cestě je Bulharsko, u jehož břehů má podmořská část plynovodu ústit. Vláda v Sofii v červnu vyjádřila nespokojenost s finančními podmínkami projektu a pohrozila, že se z konsorcia na výstavbu South Streamu stáhne. Bulhaři po Gazpromu požadují vyšší poplatky za tranzit plynu a zároveň mají pochybnosti o návratnosti projektu, jehož celkové náklady by se měly vyšplhat na 15,5 mld. EUR. Jejich postoj neobměkčila ani 11% sleva na ruský plyn, kterou si země od Gazpromu vyjednala pro převážnou část letošního roku.
Bulharsko s kývnutím na projekt hodně váhalo už dřív, což souviselo se střídavou podporou konkurenčního plynovodu Nabucco, který měl do Evropy přivést zemní plyn z neruských zdrojů. V červenci roku 2010 byla nakonec s Gazpromem uzavřena dohoda. Bulharský úsek plynovodu má měřit 900 kilometrů, náklady na stavbu se odhadují na 835 mil. USD (16,4 miliardy Kč). Společnost Bulgargaz, která za stavbu úseku zodpovídá, má mít ve společném podniku s Gazpromem 50% podíl. Podle nejmenovaného zdroje obeznámeného s průběhem projektu problém spočívá v tom, že Bulharsko nemá na realizaci své části potrubí dostatek prostředků. Gazprom by prý mohl Bulgargazu náklady uhradit výměnou za odpuštění nebo snížení tranzitních poplatků. Konečné rozhodnutí by bulharská vláda měla oznámit do 15. listopadu. Z kroků Gazpromu ale vyplývá, že souhlas Sofie je považován za zajištěný.
S klesajícími šancemi na přežití Nabucca roste zájem producentů plynu, tranzitních zemí i evropských dovozců o alternativní řešení obcházející ruský Gazprom a jeho tvrdé vyjednávací praktiky, které už řadu evropských energetických koncernů donutily ruského monopolistu zažalovat u stockholmské arbitráže. Nejnadějněji nyní vypadá budoucnost plynovodu TANAP (Trans-Anatolia Gas Pipeline), jehož stavba byla oficiálně schválena v červnu. TANAP by měl začínat na gruzínsko-turecké hranici a surovinu dopravit až k turecko-bulharskému pomezí. Odtud by mohla navazovat zkrácená verze Nabucca, přes niž by se plyn dostal až do střední Evropy. Hlavním investorem projektu bude ázerbájdžánská státní ropná společnost SOCAR, která je schopná poskytnout patřičné finanční prostředky na jeho realizaci. První dodávky z ázerbájdžánského pole Shah Deniz II by měly začít do Evropy proudit v roce 2018.
SOCAR bude většinovým vlastníkem a provozovatelem plynovodu; zatím s 80 % akcií. Turecká státní společnost Botas drží 10% podíl, zbylých 10 % patří rafineriím Turkish Petroleum. Cena projektu o počáteční přepravní kapacitě 16 mld. m3 plynu ročně (s možnosti zdvojnásobení) se odhaduje na 5-6 mld. USD.
Krátce po podepsání mezivládní dohody o TANAP vybralo konsorcium firem těžících na Shah Deniz pro pokračování TANAP v Evropě projekt Nabucco-West, zkrácenou verzi původního Nabucca, která by od turecko-bulharské hranice měla vést k obřímu zásobníku v rakouském Baumgartenu. Kratší a levnější Nabucco bude dlouhé 1300 kilometrů (oproti původním 3900 km) a bude mít počáteční kapacitu 10 mld. m3 plynu ročně s možností zvýšení na 23 mld. m3 ročně. Plyn by měl pocházet hlavně z Ázerbájdžánu a perspektivně z Turkmenistánu. Ve hře také zůstává další možné pokračování TANAP směrem k Itálii s názvem TAP (Trans-Adriatic Pipeline) podporované norským Statoilem. To by podle návrhu mělo vést skrze Řecko a Albánii.
(Vedomosti, RIA Novosti, Eurasia Daily Monitor)