Proč ztrácet čas objevováním nových ložisek, jejich průzkumem, rozvojem a následnou těžbou, když se peníze dají vydělávat daleko snadněji? Tak nějak by se dala shrnout filozofie tajemné těžařské společnosti Surgutněftěgaz, která svou produkcí 1,2 mil. barelů denně patří do první pětky ruského ropného sektoru (13 % celkové těžby).
Ačkoliv cena ropy míří v posledních letech převážně severním směrem a většina ruských těžařů se snaží, když ne navyšovat, tak alespoň udržet produkci, Surgutu těžba za uplynulých pět let klesala či stagnovala. Zato má společnost slušně našetřeno. Hotovostní rezervy se k 31.6. 2012 vyšplhaly na velmi solidních 28 mld. USD (560 mld. Kč). Jen za poslední půl rok na účtech přibylo 2,4 mld. USD. Pro srovnání, státní ruský fond národního blahobytu disponuje asi 85 mld. USD. Největší americký těžař ExxonMobil má na účtech 18 mld. USD.
Bankám Surgutněftěgaz moc velkou radost nedělá. Ačkoliv by si jistě mohl levně půjčit doma nebo ještě laciněji v zahraničí, a financovat tak expanzi svých těžebních aktivit, soustředěných na západní Sibiři, nedluží nikde skoro nic. Zdá se, že používat vlastní kapitál je pro něj daleko výhodnější, než odpisovat úroky z daní. Ale přece jen se nějakému bankovnímu domu může hodit mít Surgut za zákazníka. Poctivě střádané miliardy dolarů jsou pro banku vítaným zdrojem vkladů a pro společnost úroků. Na nich loni Surgut získal 1 mld. USD, což bylo 12 % čistého zisku. Za první polovinu letošního roku příjmy z úročené hotovosti vzrostly meziročně o 45 % na 19 mld. RUB (630 mil. USD).
Hotovost se navíc může hodit na akvizice v zahraničí – přátelské i nepřátelské. Když se rakouskému petrochemickému koncernu OMV po dvou letech marných pokusů nepodařilo převzít maďarský ropný a plynárenský podnik , prodal 21,2 % akcií maďarské společnosti, které předtím nashromáždil, nenadále Surgutněftěgazu. Tehdy se 100% prémií oproti tržní ceně - za 1,4 mld. EUR. Rusům se sice nepřátelská akvizice také nevyvedla, ale transakce nakonec litovat nemuseli. Vláda Viktora Orbána po dlouhých jednáních v Kremlu za zpětný výkup pětinového podílu v loni zaplatila 1,9 mld. EUR. Surgut si tak mohl připsat solidní půl miliardu EUR z dvouleté „investice“.
Trochu zarážející je skutečnost, že přes hotovostní rezervy a velkou (i když stagnující) produkci činí tržní kapitalizace Surgutu pouhých 35 mld. USD, tedy jen o 7 mld. USD víc než peníze na účtech. Jakoby denní produkce, ropné zásoby, rafinerie, zpracovatelské závody, dceřiné struktury nebo třeba i budoucí zisk společnosti neměly téměř žádnou hodnotu.
Pokud má čtenář po úvodních odstavcích pocit, že se v případě Surgutněftěgazu nejedná o obyčejného ruského těžaře (pakliže taková kategorie vůbec existuje), uhodil hřebíček na hlavičku. Ačkoliv se jedná o soukromou společnost kotovanou v Moskvě a přes depozitní poukázky i na řadě burz v západní Evropě, o jejích vlastnících se oficiálně neví nic. Akcionářům to evidentně starosti nedělá, za posledních 12 měsíců titul připsal 35 %.
Výkonný ředitel Vladimir Bogdanov stojí v čele Surgutu už od roku 1993, přičemž zde na různých funkcích působí od 80. let. S prezidentem Vladimirem Putinem ho pojí dobré vztahy. Konec konců byl Putinovým „pověřeným zástupcem“ v prezidentských volbách v roce 2004 (Putin na předvolební debaty s oponenty nechodí a posílá za sebe důvěrníky). V amerických diplomatických depeších posílaných z Moskvy se to hemží spekulacemi (žádným zdrojem nepotvrzenými), že kolem 40 % společnosti vlastní sám prezident a že je Surgut v podstatě jeho soukromou/státní bankou (v Rusku byla s odlišováním těchto pojmů u lidí v čele státu vždycky potíž). Americký velvyslanec také s povzdechem konstatuje, že na rozdíl od státní Rosněfti či soukromého Lukoilu se management Surgutu se zástupci americké diplomatické mise odmítá setkat.
O povaze firmy a jejímu vztahu k ruskému státu napovídají podrobnosti z vyjednávání maďarského kabinetu a managementu s ruskými vládními představiteli v Moskvě na podzim roku 2009, zejména s vlivným Igorem Sečinem, který tehdy zastával post vicepremiéra pro ropný sektor. Sečin prý výkonnému řediteli Zsoltu Hernandimu řekl, že ve snaze odrazit nepřátelský pokus o převzetí nebojuje jen proti Surgutu, ale i proti ruskému státu. Ten může použít nástroje, které společnostem chybí. Dodal, že pokud se Maďarům Surgut jako investor nezamlouvá, může jim jako nápadníka najít vhodnější ruský koncern.
Velké otazníky a ostražitost by měla vyvolávat také spolupráce OMV a Surgutu při pokusu o získání . Rakušané od Rusů za 21,2 % podíl v získali 1,4 mld. EUR - přesně tolik, co do něj v průběhu několika let investovali. V době transakce přitom 21 % akcií na burze nestálo ani polovinu této sumy, jelikož akcie po finanční krizi výraznou část hodnoty odepsaly. Hodil by se možná citát Stalina na adresu západních velmocí: „Sami nám upletou oprátku, na které je pověsíme.“
(Zdroj: Vedomosti, Kommersant, WikiLeaks)