Studie Kongresu: Daňové úlevy pro bohaté růst nepodporují

Snižování daní bohatší části obyvatelstva nepřispívá k rychlejšímu hospodářskému růstu a může vést k rozvírání nůžek mezi nejbohatšími a zbytkem populace, tvrdí nová studie nezávislého výzkumného střediska při americkém Kongresu. Její autoři nalezli „velmi málo důkazů toho, že mírnější zdanění nejvyšších příjmů v posledních 65 letech urychlovalo růst úspor, investic či produktivity.“

Ve vztahu mezi zdaněním bohatých a ekonomickým růstem je prý dokonce patrná opačná tendence: statisticky jsou vyšší sazby pro horní příjmové skupiny spojeny s vyššími úrovněmi růstu, uvádí se ve studii.

Závěry kongresových výzkumníků s velkou pravděpodobností přilijí olej do ohnivé debaty mezi demokraty a republikány o zdanění bohatých v předvečer prezidentských voleb. Zatímco úřadující prezident Barack Obama chce vyšší příjmy zdanit víc, aby mohl snižovat rozpočtový schodek a financovat státní investice do infrastruktury a jiných veřejných projektů, jeho republikánský vyzyvatel Mitt Romney volá po omezení progresivního systému zdanění, což má podle něj podpořit investiční aktivitu soukromého sektoru a pomoci vytvářet nová pracovní místa.

Studie zkoumala daňové sazby a ekonomický růst v USA od roku 1945. Na počátku sledovaného období se nejvyšší sazba pohybovala nad 90 procenty, načež během 60. let klesla k 70 procentům, aby v roce 1986 dosáhla dna na 28 procentech. Nyní stát nejvyšší příjmové skupině (u svobodných jednotlivců leží hranice nad 388 tisíci USD za rok) sebere 35 procent příjmů. Kapitálové výnosy byly ve 40. letech zdaněny 25% sazbou, která se o 30 let později zvýšila na 35 procent. Nyní zisky z vlastnictví kapitálu podléhají 15% dani, což je nejnižší sazba za víc jak 65 let.

Snižování sazeb podle studie nevedlo k výraznému zlepšení jediného ze sledovaných ekonomických ukazatelů. V případě úspor domácností byl efekt „zanedbatelný“ a i když autoři registrovali vztah mezi investicemi a zdaněním kapitálových výnosů, nešlo o „statisticky významné“ korelace. Dalším nálezem byl mírně pozitivní efekt nižších příjmových sazeb na produktivitu a mírně negativní dopad na produktivitu v případě nižších sazeb u kapitálových výnosů. Ani v jednom případě se ale opět nejednalo o silnější vazbu, která by mohla být interpretována jako kauzální.

Vyšší zdanění bohatých podle studie nepřispívá k rychlejšímu ekonomickému růstu. Když už, tak rychlejší hospodářskou expanzi doprovází vyšší zdanění nejvyšších příjmových pater obyvatelstva. To může být ale „náhoda“, jelikož do hry zde vstupuje mnoho dalších faktorů.

Daňová politika však přeci jen výrazně ovlivňuje jednu oblast: příjmovou nerovnost. Největší změna v rozdělení příjmů amerických domácností se podle kongresového materiálu odehrála ve vrchní desetině procenta vydělávajících. Jejich podíl na celkových příjmech země se ze 4 % v 50., 60. a 70. letech dostal na dnešních 12 %. Během tohoto období klesla průměrná sazba placená nejsvrchnějším příjmovým patrem o víc jak 40 % na méně než 25 %. V tomto bodě studie konstatuje „statisticky významnou vazbu“.

(Zdroj: CNBC, CBR, US Treasury Department)