Zákon o investičních fondech a investičních společnostech reaguje na směrnici o správcích alternativních investičních fondů (AIFMD), která de facto nutí dosud neregulované správce rizikového kapitálu, aby struktury působící v EU domicilovali v některém ze členských států. Český zákon si klade za cíl zatraktivnit Českou republiku jako místo pro podnikání v oblasti správy rizikového kapitálu. Tím chce mimo jiné přilákat zahraniční fondové investory, aby umísťovali své fondy právě v České republice. V odborné veřejnosti se spekuluje o šanci přilákat v horizontu 5 let kapitál ve výši zhruba 300 miliard EUR.
V cestě stojí stopka rekodifikaci
Čáru přes rozpočet takovému záměru by však způsobilo odložení účinnosti nového občanského zákoníku, o kterém se v poslední době začalo diskutovat. Pokud by k tomu došlo, znamenalo by to rozboření podstatné části zákona o investičních fondech a investičních společnostech. Ten by sice byl účinný, ale jeho podstatné části by zůstaly „chromé“. Především by nebylo možné využívat nových struktur pro investiční fondy, které zákon upravuje, ale tato úprava nemůže bez nového občanského zákoníku fungovat. Bez nového občanského zákoníku tak budou nepoužitelná ustanovení, která mají umožňovat založit akciovou společnost s proměnným základním kapitálem (SICAV) a komanditní společnosti na investiční listy (SICAR). Též nebude možné zřídit anglo-americkému trustu odpovídající svěřenské fondy. Všechny tyto investiční struktury zákon o investičních fondech a investičních společnostech obsáhle upravuje, nicméně tato úprava se bez účinného nového občanského zákoníku a souvisejících předpisů neobejde.
Dojde-li k odložení účinnosti nového občanského zákoníku, utrpí záměr, který ministerstvo financí svým zákonem sleduje, porážku. České právo nebude schopné nabídnout zahraničním investorům standardní investiční struktury, které jsou v zahraničí obvyklé, a neumožní tak jejich přesunutí do České republiky. To bude platit i tehdy, pokud bude účinnost nového občanského zákoníku odložena pouze o jeden rok. Česká republika by totiž promeškala rozhodující dobu po účinnosti směrnice AIFMD a následně by již jen stěží pozdní start doháněla. Navíc je velmi pravděpodobné, že odložení účinnosti zákona o rok, tedy do doby dalšího volebního období, by znamenalo spíše zrušení celé rekodifikace českého soukromého práva v současné podobě, protože ne všechny politické strany ji podporují. Smutnou připomínkou snu o České republice coby fondovém centru by pak zůstaly jen obsáhlé, ale nepoužitelné kusy nového zákona o investičních fondech a investičních společnostech.
Odložení účinnosti nového občanského zákoníku by vedlo k dalšímu růstu nedůvěry zahraničního kapitálu k právnímu prostředí a stabilitě v České republice, a tedy k dalšímu odlivu kapitálu do zahraničí. Osud nového občanského zákoníku, o jehož (ne)odložení se má rozhodovat v následujících dnech, by proto neměl být českému kapitálovému trhu lhostejný.