Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Kratší promlčecí lhůta jako ochrana spotřebitele?

Kratší promlčecí lhůta jako ochrana spotřebitele?

28.3.2013 5:30
Autor: KŠB, KSB

Smlouva o úvěru je v českém právu upravena výhradně v obchodním zákoníku, podle kterého se také tento vztah smluvních stran řídí. Pokud je však úvěr sjednán s nepodnikatelem (typicky tedy občanem -spotřebitelem), je třeba použít na takový vztah i ustanovení jiných předpisů než obchodního zákoníku, a to vždy, pokud je to ve prospěch spotřebitele. Takovým předpisem je především občanský zákoník, který věnuje zvláštnostem spotřebitelských smluv samostatnou pasáž. V tomto případu byl Nejvyšší soud postaven před otázku, zda lze za takové ustanovení, které směřuje ve prospěch spotřebitele, považovat i výhodnější úpravu promlčení. Zatímco totiž obchodní zákoník stanoví čtyřletou promlčecí lhůtu, podle úpravy v občanském zákoníku se dluhy promlčují již ve lhůtě tříleté.

O co v případu šlo? Po marných pokusech vymoci vrácení poskytnutého úvěru na dlužníkovi podala banka jako věřitel v poslední den čtyřleté promlčecí lhůty žalobu na ručitele tohoto dlužníka. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu promlčení. Konstatoval, že tříletá promlčecí lhůta je pro dlužníka i ručitele příznivější, úpravu promlčecí doby je proto třeba považovat za ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Tuto logiku selského rozumu však odvolací soud a prostřednictvím dovolání i Nejvyšší soud (NS) odmítl.

Podle názoru NS není promlčení úpravou, která by směřovala k ochraně spotřebitele, neboť promlčení působí vůči oběma stranám smlouvy stejně a není tedy automaticky výhodnější pro spotřebitele, jak je typické pro jiná ustanovení spotřebitelského práva. Dle NS se i spotřebitel může dostat do pozice věřitele vůči bance, a pak by delší promlčecí doba chránila naopak jeho (stranou ponechme, jak často k tomu bude v praxi docházet). Dalším příkladem budiž uznání závazku dlužníkem, kdy obchodněprávní režim promlčení je pro dlužníka, který svůj závazek uznal, z hlediska délky promlčecí lhůty zřetelně výhodnější (čtyři roky místo deseti podle občanského zákoníku). NS zároveň kategoricky odmítl možnost zkoumat individuálně případ od případu, zda je spotřebitel v pozici nositele práva nebo naopak v pozici osoby mající povinnost, a podle toho rozhodovat, zda má pro něho tříletá promlčecí lhůta „kladné či záporné znaménko“. Nejvyšší soud tedy uzavřel, že ustanovení o ochraně spotřebitele nelze vykládat tak, že by mělo být vždy aplikováno jakékoli ustanovení, jež by mohlo být pro spotřebitele výhodnější.

KŠB

Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data