V původním správním řízení Státní zemědělská a potravinářská inspekce nařídila známému výrobci vín stáhnout z prodeje láhve vína, vyrobené částečně z hroznů neznámého původu, a zpracovat evidenční knihy o jejich původu. Výrobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal ke Krajskému soudu, který mu vyhověl a rozhodnutí inspekce zrušil. Ta se ovšem bránila u Nejvyššího správního soudu kasační stížností a spor nakonec vyhrála.
Výrobce vína do 1,2 tuny hroznů přimíchal 300 tun hroznů neznámého původu, čímž celou šarži znehodnotil. Při nařízení stažení vín z prodeje namítal u krajského soudu, že podle českých právních předpisů neexistuje povinnost uvádět provenienci hroznů na etiketě a vést evidenční knihy o původu použitých hroznů. Krajský soud své rozhodnutí založil povětšinou na námitkách formální povahy.
Ty se týkaly například nedostatečné lhůty ke splnění povinnosti stáhnout víno z oběhu, nezákonného způsobu provedení kontroly a nedostatečného odůvodnění rozhodnutí inspekce.
Formalismus nebrat
Nejvyšší správní soud (NSS) zareagoval na rozhodnutí Krajského soudu a odmítl ho jako příliš formalistické. V české legislativě sice není zakotvená výslovná povinnost označovat provenienci hroznů a vést evidenční knihy, ovšem soudy a Státní zemědělská a potravinářská inspekce musí jít vždy po smyslu dané právní úpravy a jejích východisek v právní úpravě evropské.
Z přímo aplikovatelných nařízení například vyplývá, že „Koncepce jakostních vín ve Společenství se mimo jiné zakládá na zvláštních vlastnostech souvisejících se zeměpisným původem vína. Tato vína spotřebitel rozeznává pomocí chráněných označení původu a zeměpisných označení, …“. Další evropský předpis z oblasti potravinového práva zavádí povinnost, že, „…označování, …, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace poskytované o nich nesmí uvádět spotřebitele v omyl“. A nakonec je v evropské úpravě zakotvena i povinnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce, tedy že „Členské státy zajišťují dodržování potravinového práva a sledují a ověřují, zda provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce plní odpovídající požadavky potravinového práva. Za tímto účelem používají systém úředních kontrol a vykonávají další činnosti…“.
Na základě bezprostředně závazných evropských předpisů tedy NSS uzavřel, že výrobci vína mají jednoznačnou povinnost „uvedení provenience“ na svých lahvích, jelikož tento údaj slouží k naplnění smyslu citované evropské úpravy, tedy k informování a ochranně spotřebitele. Klamání spotřebitele je totiž nutno chápat materiálně, nedochází k němu při porušení formálních zákonných povinností výrobců vína, ale při záměně představy spotřebitelů o původu vína při jeho nákupu. Jinými slovy, producenti vína mají povinnost vést přesvědčivou evidenci o dovážených hroznech. Stejně tak musejí uvádět původ vína na vinětách lahví.