Evropský systém obchodování s povolenkami byl od začátku špatným nápadem a nyní se to prokázalo dvojnásob, říká v rozhovoru pro středeční vydání Hospodářských novin Dieter Helm, ekonom a expert na energetiku z Oxfordské univerzity.Klimatické cíle Evropské unie nefungují. A jediným řešením, jak ochranu klimatu zajistit, jsou investice do nových technologií a zavedení uhlíkové daně.
„Větrníky všechno jen zhoršily,“ říká oxfordský ekonom Dieter Helm. Největší pobídkou pro boj se znečišťováním ovzduší by podle něj měla být právě uhlíková daň. Ale to nejen na domácí produkci, ale i na dovoz.
HN: Evropská unie chce podporovat čisté zdroje. Ale v Česku nyní jedou naplno uhelné elektrárny, zatímco nový plynový zdroj v Počeradech se ani nevyplatí spustit. Co je špatně?
Máte pravdu v tom, že něco je velmi špatně. V Německu se staví uhelné zdroje o výkonu sedmi či osmi gigawatt. Z pohledu klimatických změn je to katastrofální situace. Přitom rozdíl mezi uhlím a plynem nejsou jen dvojnásobné emise oxidu uhličitého. Je to i další znečištění, které je spojené se spalováním uhlí – znečištění vody, těžké kovy, úniky metanu, oxidů síry a dusíku, spotřeba vody při chlazení. Moc horších zdrojů než uhlí zkrátka není. Takže se nabízí otázka: Jak mohla Evropa, která se snaží vést zbytek světa směrem k ochraně klimatu, tohle dopustit?
HN: To bych rád slyšel od vás.
Důvodů je několik. Uhlí je velmi levné – jeho světové ceny spadly pod 100 dolarů za tunu a stále klesají. Plyn, speciálně v Evropě kvůli velké závislosti na Rusku, stojí mnohem víc a je navíc navázaný ve velké míře na cenu ropy. Pak je tu cena za vypuštěné emise CO2, která měla uhlí znevýhodnit. Ale evropský systém obchodování s povolenkami byl od začátku špatným nápadem a nyní se to prokázalo dvojnásob. Takže dlouhodobě stojí vypuštění tuny CO2 pod pět eur a přitom by mělo stát alespoň 35 eur, aby se vyrovnal rozdíl mezi cenou uhlí a plynu. Pak je tu direktiva, která od roku 2016 omezuje u velkých zdrojů emise síry a dusíku. Mnoho zdrojů se kvůli nákladům na modernizaci o splnění těchto cílů ani nepokusí a snaží se z existujících elektráren vytěžit, co se ještě dá.
HN: Platí to o celé Evropě?
Ano. A poslední věc je celkový plánovaný strop emisí. Evropská unie totiž přišla s dalším řešením – s obnovitelnými zdroji. Ale pokud u Severního moře postavíte na vodě i na břehu tisíce větrných elektráren, tak pokud tento strop nesnížíte, uděláte těmito zdroji vlastně více místa pro špinavé elektrárny. A Němci jsou, řečeno s nadsázkou, navíc tak vyděšení z toho, že se bude po Rýnu valit přílivová vlna a zaplaví i Mnichov, že museli najednou zavřít své jaderné elektrárny. Takže musí namísto bezemisního jádra spalovat uhlí. To je environmentální katastrofa.
HN: Toto rozhodnutí jste dříve nazval „stupidním“. Platí to stále?
Zajímavá otázka je, zda budou Němci nuceni nějaké jaderné elektrárny opět spustit. Musíte se jich zeptat, proč to dělají. Pokud máte strach z klimatických změn, tak toto je to nejhorší, co mohli udělat. Pokud se bojíte o jadernou bezpečnost, každého hned napadne, že německé reaktory budou jedněmi z nejbezpečnějších na světě. Je to perfektně racionální, říct, že už nebudete stavět žádné jiné jaderné elektrárny. Ale tohle jsou normální výborně fungující elektrárny, které Němci zastavili. Je to celé politika, stojí za ní německá Strana zelených a z energetického hlediska je to stupidní.
HN: Zpátky k povolenkám, jejichž systém nyní prakticky zkolaboval. Co bylo špatně?
Všechno. Co potřebujete, je střednědobě nebo dlouhodobě stabilní a mírně rostoucí cena za uhlík. Nechcete drahý CO2 hned zpočátku, ale chcete dát signál, aby se firmy soustředily na nové technologie. Přitom systém povolenek je krátkodobý, nestabilní a ceny jsou směšně nízké. Tedy pravý opak toho, co potřebujeme. Podle mě by bylo nejlepší celý systém zrušit. Ale to se nikdy nestane. Takže co se musí stát, je to, že se nastaví spodní hranice ceny CO2, což povede ke konci obchodování. Ideální je tedy uhlíková daň. Letos už ji navrhlo Nizozemsko, dříve ji navrhla Británie i já osobně. Bezúspěšně. Přitom je k tomu potřeba konsenzus. Co rozhodně nechcete, jsou rozdílné ceny za uhlík v každé zemi. Potřebujete jednotnou celoevropskou cenu. Existuje k tomu politická vůle? Nejsem si jistý.
HN: Nejste si jistý? Vždyť Evropský parlament nebyl schopný odsouhlasit ani backloading. Není to spíše beznadějné? Daně přece nejsou vůbec populární.
Ale mají jednu obrovskou výhodu: zvedají příjmy vlád. A většina vlád už nemá další peníze jak získat. Pokud to schválí, nebude to kvůli ochraně klimatu, ale kvůli příjmům. Ale mně na motivu nezáleží. Jde mi o rozumnou cenu za uhlík.
HN: Jak by vámi navrhovaná uhlíková daň fungovala?
Musí se zdanit spotřeba CO2, ne jeho produkce. Jediná možná cesta, jak chránit ovzduší a nezničit vlastní průmysl, je soustředit se i na import CO2. Uvalit daň na vlastní ekonomiku je poměrně jednoduchá záležitost. Dovoz je ale mnohem složitější – nemůžete samozřejmě vypočítat, kolik CO2 vzniklo při výrobě toho kterého produktu. Naštěstí ho nejvíc vznikne ve čtyřech či pěti odvětvích – v ocelářství, chemickém průmyslu, cementárnách a při výrobě hnojiv a hliníku. Takže na tato odvětví uvalíte uhlíkovou daň podle odhadu jejich emisní náročnosti. Pokud víte, že je to čínská ocel, a víte, že 80 procent elektřiny je z uhlí, zhruba to vypočítáte. Ale jakmile daná země uvalí vlastní uhlíkovou daň, tyto dovozní poplatky padají.
HN: Nebylo by to ale v rozporu s pravidly Světové obchodní organizace?
To někteří lidé říkají. Ale za prvé, trh poškozuje, pokud někdo tu daň neuvalí. Čína vlastně dotuje svůj průmysl tím, že nemusí platit za znečišťování ovzduší, zatímco my ano. Za druhé, pravidla WTO přímo povolují opatření na ochranu přírody. A za třetí, není to diskriminační tarif. Jedná stejně s domácím produktem jako s dovezeným zbožím.
HN: A jak donutíte státy, aby to celé nebojkotovaly?
Proč by měla Čína zpoplatnit uhlík? Za prvé mají obrovský problém se smogem. Musí s uhlím něco dělat tak jako tak. A navíc – pokud USA stanoví dovozní daň na uhlík, je přece mnohem logičtější platit ty peníze vlastní vládě než cizí. Ve své knize se snažím dokázat, že dopad uhlíkové daně na hranicích vlastně nutí další státy k jejímu zavádění. Mohlo by to navíc Čínu konečně donutit k většímu využití plynu. Vždyť má pravděpodobně největší zásoby břidličného plynu na světě.
HN: Zmiňujete břidličný plyn. Co udělal se světovou energetikou?
Lidé se bojí těžby a přitom nemůže být horší než těžba uhlí. Většina uhelných dolů je na úrovni spodní vody, plyn se těží pod touto úrovní. Mnoho zelených neziskovek říká, ať přejdeme z uhlí rovnou na dnešní obnovitelné zdroje. Ale lepší argument je, že použijme plyn jako přechodný zdroj.
HN: Co břidlice v EU? Zde se to nikam nehýbe.
Pokud do toho Evropa nechce jít, bude se muset vypořádat s konsekvencemi. A ty jsou velmi jasné. Energie bude mnohem dražší, začne nás válcovat levnější průmysl z USA a budeme stále více závislí na ruském plynu a špinavém uhlí.
HN: Podáváte to skoro tak, že netěžit břidličný plyn je pro Evropu cestou do pekel.
Není, je tam mnoho alternativ. Ale je unikátní, že energeticky chudý region jako Evropa závislá na Rusku se rozhodne investovat do extrémně drahých obnovitelných zdrojů, když má vlastní zásoby plynu. Ale ty nechce používat.
HN: Nemají ale USA pro těžbu lepší podmínky se svými méně obydlenými oblastmi?
Určitě. V Evropě je to náročnější. Ale buď budeme plyn z břidlic těžit, nebo bude dražší energie. Je to legitimní volba. A musíte ji lidem vysvětlit. Bude se pálit uhlí, v nejhorším případě hnědé uhlí. To je vždy horší než těžba břidličného plynu.
IHNED.cz dále doporučuje
Úspěch plynu z břidlic v USA láká další země. V Česku není těžba na pořadu dne, řekl Nečas
Evropa kvůli břidličnému boomu v USA a krachu emisních povolenek odstavuje plynové elektrárny
Ekonom Dieter Helm: Německo bude svého rozhodnutí zavřít jaderné elektrárny litovat