Solární válka: jak EU kapitulovala před Čínou

„Tahle dohoda znamená ústup EU. Celé odvětví bylo ztraceno kvůli čínským dotačním metodám. O to tu hlavně jde,“ tvrdí top manažer nejmenované americké korporace o „smírném řešení“ sporu mezi EU a Čínou ohledně obchodu se solárními panely. „Pravidla hry jsou stále více nastavována skrz jednostranné akce, brutální sílu, věci, které máte spojené s 19. stoletím,“ dodává manažer, jehož společnost v solárním byznysu Číňanům konkuruje.

Evropská unie se v posledních letech snažila vůči Číně v obchodních sporech vystupovat tvrdě. Bruselští úředníci pod vedením komisaře Karla De Guchta prosazovali řadu opatření, která měla potrestat Peking za jeho verzi státního kapitalismu, považovanou v EU za neférovou vůči čínským partnerům. Kauza solárních panelů, která hrozila přerůst v plnohodnotnou obchodní válku obřích proporcí, vyjevila velké slabiny v unijní strategii. Evropská komise, která ve vnějších obchodních vztazích zastupuje členské státy, nakonec po velkém tlaku z evropských metropolí musela ustoupit ze záměru uvalit na čínský solární import vysoká antidumpingová cla.

Základní potíž, s níž se De Gucht a jeho aparát museli vypořádat, je nechuť mnoha členských států pustit se do ostré pře s čínským molochem. Německo, největší ekonomika EU, rádo sklízí ovoce těsných vztahů s Pekingem. Za posledních několik let se německý vývoz do Číny ztrojnásobil a převyšuje kombinovaný export Velké Británie a Francie. Dobré postavení svých vývozců Berlín kvůli několika výrobcům solárních panelů (i když jsou z Německa) riskovat nehodlá.

Experti na mezinárodní obchod připouští, že Evropská komise byla ve velmi těžkém postavení. De Gucht se pokoušel přesvědčit čínskou vládu, aby omezila podporu, kterou formou levných půjček či vývozních subvencí poskytuje celé škále průmyslových sektorů včetně fotovoltaiky. Jako odvetu a zastrašující prostředek navrhl uvalení vysokých cel a také systém reciprocity ve veřejných zakázkách. Pokud se o ně v dané zemi evropské firmy nemohou ucházet, neměla by ani EU pouštět konkurenci z této země ke svým soutěžím. Oba návrhy narazily na odpor některých členských států.

Solární spor také dokládá, jak mrštně umí Peking manévrovat mezi Berlínem a Bruselem či Bruselem a Paříží. Když v reakci na oznámení o chystaném uvalení cel na panely Čína pohrozila vyšetřováním praktik evropských vinařů, hysterická reakce Francie na sebe nechala čekat jen pár hodin. Prezident Hollande dokonce požadoval svolání mimořádného „vinného summitu“.

Nový čínský premiér Li Ke-čhiang se na své první návštěvě EU v květnu zastavil pouze v Berlíně. Setkání s německými představiteli se odehrálo v kritickém momentu solární kauzy. Den poté, co Li dorazil do Berlína, měly členské státy sdělit komisi svůj postoj k uvalení antidumpingových cel ve výši až 68 %. Aby si zajistili patřičnou pozornost, ohlásili Číňané zvýšení cel na polysilikon, látku potřebnou k výrobě solárních panelů, kterou do Číny dodává německý průmyslový gigant Wacker. Navrch přihodili hrozbu vyšetřování výrobců luxusních aut – opět skvělý tah, namířený hlavně proti Daimleru, BMW a Volkswagenu, pro něž je Čína nejslibnějším odbytištěm.

Podle informací deníku Wall Street Journal v Bruselu nejdřív dostali signály německé neúčasti v hlasování, což by komisi dalo prostor a silnou pozici pro tvrdá jednání s Čínou. Jenže po setkání čínského premiéra s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a ministry jejího kabinetu se pozice Berlína změnila na negativní. To byl podle bruselských úředníků zásadní moment, kdy komise ztratila půdu pod nohama.

Alan Wolff, který dřív zastupoval Spojené státy ve WTO, tvrdí, že určitému dilematu čelila i komise. Mohla totiž čínskou dominanci v solárním byznysu přijmout jako nezbytnou daň za posun EU směrem k obnovitelným zdrojům a nechat Peking dotovat evropský fotovoltaický boom. Vysoké clo na panely naopak cenu alternativního zdroje energie zvyšuje.

Riziko takového přístupu spočívá v tom, že v momentě, kdy Čína sektor ovládne a vytlačí ostatní hráče, získá monopolní sílu a bude si moci diktovat cenu. „Když jim to projde u panelů, proč ne u oceli? Proč ne telekomunikační vybavení nebo polovodiče? Tohle je nebezpečný precedens,“ tvrdí Wolff.

(Zdroje: WSJ, FT, Bloomberg)