Německo o víkendu volilo do parlamentu a nejsilnější stranou ve volbách se naprosto oslnivým vítězstvím stala Křesťanská demokratická strana (CDU) kancléřky Angely Merkel. 59letá Angela Merkel se tedy po tomto osobním triumfu skoro jistě vrátí v roli kancléřky největší evropské ekonomiky již ve třetím volebním termínu. Stane se tak pouze třetím německým poválečným kancléřem, po Helmutu Kohlovi a Konradu Adenauerovi, kterému se to podařilo. Zároveň zůstává, spolu s lucemburským Jean-Claudem Junckerem a estonským Andrusem Ansipem nejdéle sloužící evropskou hlavou státu současnosti.
Vcelku pozoruhodný výkon v Evropě, kterou od roku 2008 otřásá finanční krize a recese, a kde voliči obvykle na zvýšené ekonomické strasti reagují standartním způsobem, tedy že z vlády vyloučí tu stranu, která právě vládne, ať je to levice nebo pravice. Angela Merkel je doma obrovsky populární za svůj pevný způsob vedení země v posledních pěti letech finanční krize, způsobem nazývaným "krok-za-krokem". Její přívrženci při volebních setkáních po celém Německu mávali plakáty "Mutti" (Máma), které vystihují její image starostlivé matky národa.
Minulý týden se jiná starostlivá žena, akademička známá svou vlídností, laskavostí a konsensuálním přístupem, dostala na přední místo titulků světového tisku. 67letá americká profesorka Janet Yellen, současná viceguvernérka Federálního rezervního systému (Fedu) Spojených států byla ve čtvrtek vyhlášena, přes odpor prezidenta Baracka Obamy, kandidátem Bílého domu na nominaci na místo nového šéfa Fedu. Stalo se tak poté, co prezidentův preferovaný kandidát, bývalý ministr financí a jeho poradce Lawrence Summers, se své kandidatury vzdal, když zjistil, že finanční a politická elita země včetně Wall Street, se postavila za paní Yellen.
Bílý dům již tedy začal kontaktovat demokratické senátory ohledně detailů oficiálního nominačního procesu. Skupina demokratických senátorů byla právě tou, která zablokovala kandidaturu Larryho Summerse a ve svém červencovém dopisu prezidentovi vychválili do nebe práci Janet Yellen.
Paní Yellen samozřejmě může stále čekat nepříjemné tahanice ze strany republikánů, kteří se v poslední době stávali čím dál více nepřátelskými i vůči v lednu odstupujícímu guvernérovi Benu Bernankemu, jmenovanému republikánským prezidentem Georgem W. Bushem. Republikáni mu vyčítají příliš volnou monetární politiku, především kvantitativní easing, který Fed používá již několik let k oživení americké ekonomiky (a, jak říkají cynici, k efektivní eliminaci amerického státního dluhu prostřednictvím budoucí inflace).
Ale v myslích mnohých je jmenování paní Yellen nejvlivnějším guvernérem národní banky světa již hotové. Jak se tato laskavá žena dostala tam, kam se dostala? Janet se narodila v newyorkském Brooklynu do středostavovské židovské rodiny (její otec Julius byl obvodní lékař a matka učitelka na základní škole), ale protože se vzdělání doma cenilo, vystudovala ekonomii na nejprestižnějších amerických universitách – nejprve s červeným diplomem (summa cum laude) na Brown University, pak doktorát na Yale University pod vedením Jamese Tobina, velkého keynesiánského ekonoma a nositele Nobelovy ceny. Právě Tobinovy názory na interakci finančních trhů a skutečné ekonomiky pomohly formovat makroekonomický světonázor Janet Yellen, která velmi dobře rozumí moci i omezením trhů.
Paní Yellen zůstala nejprve v akademickém světě jako asistující profesorka na Harvardu, než v roce 1977 odešla pracovat jako ekonomka do Fedu. Akademický svět jí ostatně zůstal blízký celý život. Vdala se za George Akerlofa, nyní emeritního profesora na Berkeley, který získal Nobelovu cenu za ekonomii za rok 2001, její syn Robert je docentem na University of Warwick a Janet Yellen sama učila nejdříve na Harvardu, pak na London School of Economics a nakonec dlouho na University of California, Berkeley, kde byla jmenována profesorkou a posléze emeritní profesorkou na Haasově škole businessu.
Paní Yellen “objevil” již prezident Clinton, který ji roku 1997 udělal šéfkou svých ekonomických poradců. Janet Yellen ovšem tenkrát ve Washingtonu vydržela jen dva roky a na svůj post rezignovala, citujíce rodinné důvody. Znalci poměrů tenkrát glosovali, že její charakter se nehodil pro tuto intenzivně politickou práci, která vyžadovala dosti ostré lokty.
V roce 2004 opustila svou rohovou kancelář na University of California, Berkeley znovu, a přestěhovala se přes záliv do jiné, o trochu větší kanceláře jako prezidentka Federální rezervní banky San Francisca. Již v té době ukázala lepší porozumění stavu ekonomiky a vlivu ekonomické politiky než většina jejích souputníků ve Fedu. Starosti si dělala především o stav trhu s nemovitostmi, který od začátku nového tisíciletí bublal a pěnil v přetlaku, který se projevil neracionálním růstem cen. Varovala před tím, že deflace na tomto trhu může být velmi rychlá a nebezpečná.
Paní Yellen svým měkkým a nekonfrontačním stylem také poukazovala na to, že fakt, že prezidenti bank Bear Stearns, Lehman Brothers a další tvrdí, a svazují svou kariéru s tím, že rozumí derivátům na knihách bank, kterým šéfují, neznamená vůbec, že by rozuměli nebo dokonce kontrolovali derivativní pozice v nich držené. I to se s časem ukázalo jako velmi prorocké.
Léta se snažila vštěpit lidem kolem sebe, že čas dělat si starosti o “morálním hazardu” v oblasti financí a jak se proti němu zabezpečit je v době ekonomického boomu, ne v době zhroucení trhu a následné deprese. Sama se opakovaně snažila prosadit urgentní a mimořádná opatření k zabránění kolapsu finančního systému. Radí také lidem, aby si přečetli práce Ericy Groshen, nyní komisařky amerického Bureau of Labor Statistics (Pracovní statistický úřad), která říká, že permanentní změny na americkém pracovním trhu znamenají, že do budoucnosti již neplatí historické pravidlo, že po hlubokém propadu bude následovat rychlý vzestup zaměstnanosti.
Jedna otázka, na kterou se lidé paní Yellen často ptají – a často se stěží zakrývaným sexistickým podtextem – je, zda-li osoba, kterou všichni popisují jako “milou” a “příjemnou”, tedy těžko adjektiva, která by člověk použil na Paula Volckera, Alana Greenspana nebo Bena Bernankeho, bude dostatečný tvrďák na to, aby řídila americký Fed.
Lidé, kteří s ní ve Fedu již pracují, se usmívají nad tím, že je popisována jako jakási měkká alternativa volatilnějšího Larryho Summerse. Říkají, že když byla paní Yellen jmenována guvernérkou Fedu, nesnažila se nikdy ukazovat, jak je časté u jejích mužských kolegů, že je nejchytřejší osobou v místnosti. Místo toho se vždy snažila, aby ten člověk, který měl k dané věci to nejkonstruktivnější co říci, také dostal slovo. A, jako Angela Merkel, vždy věděla, jak udržet na uzdě ty, kteří se snažili v místnosti dominovat, protože byli chytří, výmluvní nebo ambiciózní a ne proto, že měli pravdu.
Na rozdíl od lidí, kteří se chtějí jen ukázat a šplhat po žebříčku moci, Janet Yellen se zdá skutečně motivována a fascinována hledáním odpovědí na otázky, které má řešit. “Nikdy od nás nechce víc, než sama od sebe, a že toho někdy chce opravdu hodně”, říkají kolegové.
Jiní dodávají, že je to také velmi vyrovnaná a šťastná osoba. Šťastní lidé se málokdy stávají nejvyššími vůdci čehokoliv. Kdoví, třeba se to v příštích pár týdnech ještě zamotá. Ale také se třeba Janet Yellen, jako první žena, a šťastná k tomu, stane nejmocnějším tvůrcem ekonomické politiky na světě.