Přínosy a náklady spojené s různými kurzovými režimy patří mezi jedny z nejdiskutovanějších témat v ekonomii. Velkým impulsem pro oživení této debaty bylo vytvoření eura, některé země se musely rozhodnout, zda chtějí používat tuto společnou měnu, či zda si zachovají měnu svou. Zbytek světa pak hleděl na tento experiment se zájmem a posuzoval podle něho podobné návrhy a plány v jiných částech světa. Krize let 2008 a 2009 a hluboké problémy některých členských zemí eurozóny tuto debatu znovu oživily, a to včetně otázky, jak by se zemím v problémech vedlo, kdyby společnou měnu nepřijaly.
Můj názor na uvedenou otázku se liší od většiny, která tvrdí, že euro dávalo smysl jako součást celkového politického procesu v Evropě, z ekonomického pohledu ale převažují negativa. Ta jsou podle nich patrná právě z toho, jaký dopad měla na periferii krize. Tyto závěry ale nejsou podpořeny daty a porovnáním toho, jak si vedly země s eurem a země bez eura. Podobně tyto závěry nepodporuje pohled na vývoj ekonomik zemí eurozóny předtím, než euro začaly používat. Uvedené příklady ale byly jen částečným porovnáním, systematická analýza tohoto problému představuje složitý proces. Podle toho, co říkají pokusy, jsou důkazy smíšené a neposkytují základ pro jasný názor. A neexistují důkazy, které by říkaly, že kurzový režim má významný dopad na ekonomickou výkonnost dané země. Většina těchto analýz je ale poměrně stará.
S novou studií na téma vlivu kurzových režimů nyní přišel Andrew Rose. Zaměřil se na to, jak si různé režimy vedly během globální krize, do analýzy zahrnul maximální možné množství zemí a výsledky pečlivě očistil od vlivu dalších faktorů, které mají dopad na ekonomický růst. Jeho závěr zní následovně: „Přibližně porovnatelné země mají často úplně jiný kurzový režim. Podle mých závěrů má toto jejich rozhodnutí minimální dopad na řadu ekonomických ukazatelů. Platí to alespoň v posledních letech. Růst, produkční mezera, inflace a další proměnné jsou u zemí s různým režimem od počátku krize na podobných úrovních. Hodnota jednotlivých režimů je tak v praxi dost podobná.“
Rose tedy tvrdí, že vliv kurzového režimu je minimální. Nemyslím si, že tyto závěry jsou banální, jak ve své práci naznačuje. Jde naopak o důležité poučení. Souhlasím s ním ale v tom, že pro některé budou jeho závěry znít nepravděpodobně a budou dál tvrdit, že volba režimu představuje významné rozhodnutí, které má silný dopad na růst a volatilitu.
Autorem je profesor ekonomie na INSEAD Antonio Fatás.
(Zdroj: Blog Antonia Fatáse)