Bill Gross z dluhopisového gigantu Pimco ve svém listopadovém komentáři pro investory uvedl, že bohatí lidé by se měli smířit s vyššími daněmi a přestat počítat s tím, že kapitál je zdaněn nižšími sazbami než práce. MMF zase ve své poslední analýze Fiscal Monitor tvrdí, že zdanění bohatých má „významný potenciál a relativně nízký negativní dopad na efektivitu“. MMF to říká s ohledem na to, že ve vyspělých ekonomikách se příští rok poměr veřejného dluhu k HDP vyšplhá na rekordních 110 %. Mezi lety 2008 a 2012 už několik zemí, které čelí významným fiskálním výzvám, zvýšilo daňovou sazbu u osob s nejvyššími příjmy. V průměru toto zvýšení dosáhlo 8 procentních bodů a sáhly k němu země jako Velká Británie, Irsko či Španělsko. Ve Spojených státech vypršela platnost Bushových daňových úlev a to samo o sobě zvedlo nejvyšší daňovou sazbu z 35 % na 39,6 %. MMF přitom odhaduje, že daňové příjmy jsou v zemích OECD maximalizovány při sazbě kolem 60 %. Tedy vysoko nad současnou úrovní daňových sazeb v těchto zemích.
Ohledně Spojených států MMF odhaduje, že nejvyšší sazba daně by se mohla zvednout až na 70 % bez toho, aby to začalo mít negativní dopad na výběr daní. MMF zároveň dodává, že tyto odhady neberou ohled na to, jaký dopad by uvedený krok měl na samotné plátce daní. Francouzský prezident François Hollande dosáhl toho, že v jeho zemi bylo zavedeno 75% zdanění příjmů převyšujících 1 milion eur. Nyní se snaží o omezení dlouhodobých nástrojů spoření a pojištění, které využívají nejbohatší domácnosti. Kroky vedoucí k vyššímu zdanění příjmů provádí i Japonsko, neorientuje se však výhradně na ty nejbohatší jedince.
Popsané kroky samozřejmě nevrátí vyspělé ekonomiky na cestu udržitelného zadlužení. Toho lze dosáhnout jen vyšším růstem ekonomiky, nebo jak říká MMF: „Neplněním závazků spojených s veřejným dluhem či vysokou inflací.“ V říjnu přitom MMF představilo velmi odvážnou myšlenku, které se nedostalo zasloužené pozornosti: Snížení dluhů jednorázovým zdaněním soukromého majetku. U eurozóny by to podle MMF znamenalo 10% zdanění pozitivního čistého bohatství. To by mělo vrátit dluh na předkrizové úrovně. Nápad může znít šíleně, ale vzpomeňme na to, k čemu došlo na Kypru. Největší obavy by měly mít domácnosti v Japonsku, které sedí na úsporách patřících mezi nejvyšší na světě a jejich země zároveň dosáhla poměru veřejného dluhu k HDP ve výši 240 %. Politici od New Yorku po Paříž začínají chápat, že zhoršující se fiskální obrázek nebude vylepšen konvenčními prostředky. „Zbraně hromadného ničení“ ve formě popsaného jednorázového zdanění a konfiskace depozit či defaultů tak nabírají na reálnějších obrysech.
(Zdroj: WSJ)