Zajímali jste se někdy o to, co je příčinou toho, že se různá média kloní k různým názorovým proudům? Tuto otázku si položil i mladý ekonom Mathew Gentzkow z University of Chicago. Ten se ve své studii zaměřil na 400 deníků z USA. V prvním kroku se snažil určit, k čemu mají tato média vlastně sklon. To nebylo jednoduché, protože bylo třeba objektivního měřítka. Nakonec byla použita databáze Kongresu a fráze, které více používali republikáni či demokraté. Na jejich základě byly analyzovány články novin a určena jejich orientace. Například deník The byl posouzen jako mírně levicový, The Wall Street Journal naopak jako mírně pravicový.
Poté přišla analýza toho, co zmíněnou orientaci nalevo či napravo ovlivňuje. Přirozeným předpokladem je to, že k ní dochází vlivem postojů vlastníka médií. Gentzkow ale důkazy pro tuto hypotézu nenašel. Co je tedy oním rozhodujícím faktorem? Podle výzkumu to je cílová skupina. Pokud ji tvoří zejména liberálové, noviny budou pravděpodobně levicovější. Pokud jsou mezi čtenáři naopak spíše konzervativci, noviny budou pravděpodobně pravicovější. Do hry navíc vstupuje i to, že ve chvíli, kdy je orientace média nastavena, vybírá si ho už hlavně skupina lidí, které tento sklon více vyhovuje. Ekonom ale zjistil i to, že v komunitách, které chodí více do kostela, je více konzervativců a také více konzervativních médií. Pravděpodobně nedochází k tomu, že by tato média činila lidi zbožnější a kauzalita proto jde zejména směrem od preferencí komunity k zaměření médií, než naopak.
Poučení je jednoduché: Vlastníci médií se obvykle nesnaží masírovat společnost svými názory. Namísto toho jim jde o prostou maximalizaci zisku tím, že dávají zákazníkovi to, čeho si žádá. Neviditelná ruka trhu nutí společnosti, aby si hledaly své zákazníky, a platí to i zde. Otázky se však objevují v souvislosti s rolí médií jako demokratických institucí. Jak pravděpodobné je to, že se budeme snažit o kompromis, pokud se nám dostává pouze takových informací, které nás utvrzují v našem názoru?
Autorem je profesor ekonomie N. Gregory Mankiw.
Zdroj: NYTimes