Japonský premiér Shinzó Abe ve mně moc nadšení nevyvolával. Mírně řečeno, byl jsem skeptik. V době, kdy stanul poprvé v čele země a přerušil dříve nastartované reformy, jsem stále žil v Japonsku. Když se v roce 2012 vrátil k moci, domníval jsem se, že se bude jen snažit o to, aby svými slovy oslabil kurz jenu a trochu podpořil akcie. To vše by mu dalo čas na to, aby získal veřejnou podporu a mohl změnit japonskou pacifistickou ústavu. Myslel jsem si, že bude ignorovat problémy zkostnatělé japonské ekonomiky a celé společnosti a bude se pouze snažit odměnit ty, kdo ho podporovali. Velmi jsem se mýlil.
Nyní mohu říci, že Abe je nejefektivnějším vůdcem současného světa. Nikdy bych si nemyslel, že toto někdy prohlásím, ale je příkladem, který by měli ostatní následovat. Abe už neignoruje ekonomiku jako dříve, přikročil k největší monetární stimulaci v historii. Jde opačným směrem než Evropa a na rozdíl od USA dává jasně najevo, že změna monetárního režimu je dlouhodobá. Akcie rostou, to samé platí o tempu ekonomického růstu. Konečně začínají růst i mzdy. Jinak řečeno, na rozdíl od zbytku světa Abe poslouchá rady Miltona Friedmana a výsledky zatím vypadají dobře.
Monetární politika je ale jen začátkem. Nejpalčivějším sociálním problémem Japonska je postavení žen. Sexismus v japonských korporacích je legendární, miliony japonských žen jsou bez práce, k větší porodnosti to ovšem nevede, míra porodnosti naopak klesá. Abe se však po svém zvolení stal nejvíce feministickým lídrem, kterého znám. Neustále hovoří o zrovnoprávnění žen na pracovištích, což je v zemi, kde firmy poslouchají to, co říká vláda, velmi významný krok. Někdo to považuje za prázdné řeči, ale tak tomu není zejména proto, že říká něco, co nikdo před ním. A změna je patrná.
Abe se také chystá snížit daně firmám, které jsou nyní na jedné z nejvyšších úrovní ve světě. Státní penzijní fond bude pravděpodobně investovat více do rizikových aktiv, probíhá deregulace a snaží se o snížení obchodních bariér a omezení moci rozsáhlého byrokratického aparátu. Dokonce navrhl, že do země přivede 200 000 imigrantů, kteří by měli doplnit slábnoucí pracovní sílu v zemi. A Abe překvapuje i na poli zahraniční politiky. Je pravdou, že rozzlobil Čínu a Jižní Koreu tím, že do některých funkcí jmenoval pravicové historické revizionisty. Obecně se drží nacionalismu, ale v poslední době ho mění spíše v liberální internacionalismus. Zastává se řady menších asijských zemí, na které vyvíjí tlak Čína. Namísto toho, aby se neustále omlouval za bývalý japonský imperialismus, prosazuje vládu práva.
Pro mě je nyní Abe tím, čím byl v USA Ronald Reagan. Nacionalista a žádný kajícník. Člověk, který chce zmenšit vládu a jasně se postavit proti zemím, které zastrašují jiné. Na rozdíl od Reagana se ale zastává i žen. Abeho přednosti ovšem nejvíce září ve srovnání s předchozími japonskými vůdci. Dříve se zdálo, že se vše bude neustále pohybovat špatným směrem a správní hoši se ke kormidlu nikdy nedostanou. Výjimkou byl Koizumi, ale ten se zdál být jen zábleskem světla ve tmě. Nyní v jeho práci pokračuje jeho oblíbenec a zbytek světa by ho měl následovat. Poprvé za 25 let se zdá, že Japonsko je o krok napřed. Úspěch samozřejmě jistý není, ale já už jsem konvertoval k Abemu.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg