Německá kancléřka Angela Merkelová mluvila s Vladimírem Putinem od vypuknutí ukrajinské krize více než třicetkrát. To je mnohem více, než kterýkoliv jiný vedoucí představitel ze západu. Dokazuje to, že Německo stojí v čele diplomatických kroků reagujících na ruskou agresi na Ukrajině. Zdá se, že tato země, která dlouho preferovala spíše pozice na vedlejším sedadle či dokonce na chodníku, se konečně chopila volantu. Ale je tomu tak i ve skutečnosti?
Během posledních tří let zaznívaly hlasité požadavky, aby se zahraniční politika Německa pozvedla na úroveň jeho ekonomické síly. Polský ministr zahraničních věcí Radek Sikorski v roce 2011 řekl, že německé moci se nebojí tolik jako německé pasivity. Německý prezident Joachim Gauck zase letos řekl, že pacifismus je často jen zástěrou lenosti a touhy po stáhnutí se ze světa. Merkelová se k tomuto problému nikdy nevyjádřila. Její politika vůči Ukrajině ale vykazuje výjimečné známky konfrontace s vystrašenou veřejností a nepřátelsky naladěným korporátním sektorem vedené s cílem chránit zájmy západu a Evropy.
Minulý týden se ale Berlín vrátil ke starému přístupu. Francie oznámila, že dodá zbraně Kurdům, Němci zůstali u humanitární pomoci. Byl německý postup v případě Ukrajiny jen výjimkou? Veterán německé zahraniční politiky Christoph Bertram k tomu říká následující: „Pokud zvážíme naše ekonomické zájmy a to, jak blízko Rusko je, bylo v podstatě nevyhnutelné stát se během ukrajinské krize klíčovým hráčem. Domnívám se však, že je příliš brzy na to, abychom hovořili o obecném posunu naší politiky.“ Na cestě k němu jsou velkou překážkou voliči. Průzkum veřejného mínění od TNS Infratest ukázal, že 60 % Němců si myslí, že jejich země by na sebe neměla brát větší zodpovědnost při řešení mezinárodních krizí.
Zvěrstva nacismu jsou vryta hluboko do svědomí Němců a ti tak pro možné intervence požadují jasné morální důvody, tvrdí Jan Techau z Carnegie Europe. Krize přitom nemívají přesné morální rozdělení a Němci se tak instinktivně drží stranou. Příkladem je vývoj na Blízkém východě. Podle 64 % Němců je za násilí v Gaze odpovědný stejnou měrou Izrael i Hamás a Německo by se podle nich nemělo do celé věci míchat. Merkelová vývoj veřejného mínění pravidelně sleduje a podobné postoje se v jejích rozhodnutích odrážejí.
Dalším argumentem proti většímu německému aktivismu je jeho německý ekonomický model. Němci tvoří 1,2 % světové populace, jsou ale druhým největším exportérem na světě. Pro tuto zemi je tak důležitá mezinárodní stabilita, zároveň však nemá motivaci k tomu, aby se přidávala k jednotlivým stranám konfliktů. Německé podniky byly například nejhlasitějším odpůrcem sankcí proti Rusku. Většina expertů se tak domnívá, že Berlín bude svůj vliv zvyšovat jen pomalu a zejména tam, kde jsou v sázce jeho přímé zájmy.
Zdroj: WSJ