Kreditní krize starého kontinentu byla sice poměrně úspěšné zažehnána, ekonomické vody však čeří další problémy. Poslední zbytky hospodářského růstu se vypařily a euro za poslední tři měsíce oslabilo vůči dolaru o 5 %. I proto investoři s napětím vyhlížejí dnešní zasedání ECB, které může mnohé napovědět o budoucím směřování měnové politiky. Právě ta by pak mohla pomoci řešení těch nejpalčivějších problémů, které evropské hospodářství tíží, tedy hospodářského růstu a deflace. Ani to však stačit nemusí. Magický trojúhelník problémů totiž doplňuje ne tak docela ekonomický faktor, a tím je umanutost ruského prezidenta Vladimira Putina.
1. Rusko: Včerejší informace o uklidnění napjatých vztahů mezi Kyjevem a Moskvou ukázaly, jak moc je případné příměří pro finanční trhy, teda minimálně pro ty evropské, důležité. Indexy napříč starým kontentem totiž zprávy přijaly s nadšením a hromadně rostly.
Jenže ani případný klid zbraní trhy zcela úplně neuklidní. Pro Evropu totiž ukrajinská krize nese velice negativní vedlejší efekt. A tím je plošné uvalení sankčních opatření vůči Rusku, respektive zpětná reakce z dílny evropské velmoci.
Pro společnosti navázané na ruský trh obdobný vývoj znamená rozsáhlé hospodářské ztráty. Případná eskalace by pak silně dopadla také například na zemědělskou politiku či několikrát propírané dodávky komodit.
2. Deflace: Spotřebitelské ceny klesají, nebo rostou jen mírně v 8 z 18 států Eurozóny. CPI oblasti v srpnu podle předběžných odhadů meziročně stoupl o 0,3 %, což je nejslabší tempo od října 2009. Dokonce pokles pak registrují ceny výrobců.
Utlumený růst cen pak vzbuzuje obavy, neboť nízká inflace může odložit spotřebu a investice a spustit tak devastující deflační spirálu, v jejímž rámci by další ránu dostal ztuhlý trh práce. Zkomplikovala by se také situace ohledně splácení dlužných částek jednotlivých ekonomik, jak by se reálná hodnota peněz utlumenou inflací nesnižovala.
Právě vývoj cen pak bude jednou z klíčových proměnných dnešního (i budoucích) jednání ECB, od kterého se stále více očekává další uvolnění měnových šroubků a zahájení procesu kvantitativního uvolňování.
3. Stagnace: Německo, Francie, Itálie – tři největší ekonomiky Eurozóny si o nějakém silnějším růstu mohou nechat jenom zdát. Zatímco v případě prvně zmiňovaného je na vině právě napjatá situace s Ruskem, na zbylou dvojici dopadá jejich neschopnost realizovat nezbytná hospodářská opatření nutná k udržení mezinárodní konkurenceschopnosti. Ekonomická stagnace pak jen stěží zajistí dodatečné přiležitosti na trhu práce či rozhýbe celkovou spotřebu domácností. Cestu z problému pak může vysekat fiskální politika, která však může znamenat dodatečné zadlužení a reálnou obavu o návrat kreditní krize.
Ačkoliv všechny tři zmíněné problémy zatím nenapáchaly větší škody, vytváří napětí na trzích i v myslích tvůrců hospodářských politik. Obchodní válce s Ruskem se v maximální možné míře pokusí zabránit diplomatické složky, deflaci zkusí zkrotit ECB a možná tím pomůže i fiskálním orgánům s problémem třetím – stagnací. Právě na úspěchu jednotlivých autorit pak bude ve velké míře záviset, jakým směrem se vydá evropské hospodářství.
Zdroje: CNNMoney