Mario Draghi dal jasně najevo, co by ho donutilo k tomu, aby rozjel plnohodnotné QE a nakupoval vládní dluhopisy. Konzervativní ekonomové z Německa s takovými kroky nesouhlasí, k tomu se přidávají právní překážky a problém s tím, které vládní dluhopisy vlastně nakupovat a v jakém množství. Zdá se tedy, že je ta pravá doba podívat se na alternativní možnosti, které byly podle našeho názoru doposud ignorovány.
Několik lidí už upozorňovalo na to, že uvedené problémy by řešily nákupy amerických vládních obligací. Zvýšily by peněžní nabídku a oslabily euro. Šlo by o podobnou strategii, jakou využívá švýcarská centrální banka. Ale je tu ještě jednodušší způsob, jak oslabit společnou evropskou měnu – přejmenovat ji na „evropskou liru“. Jak říká Simon Derrick z BNY Mellon: „Když za starých dobrých časů nebylo co dělat a všichni se nudili, šli jsme otevírat krátké pozice na liře.“
ECB by také mohla zrušit bankovky v hodnotě 500 eur. Mafie, ať ruská nebo jiná, by musely ukončit konverzi svého bohatství do eur a změnit měnu. Oslabení eura by šlo také dosáhnout zrušením OMT. Tento program byl Draghiho brilantní intervencí roku 2012 a euro zachránil. Pak ale přispěl k tomu, že evropská lira se zvedla z 1,20 dolaru na 1,40 dolaru. Ukončení OMT se jeví jako nukleární krok. Ale euro by oslabilo a měli by z něj radost v Německu (na jihu asi ne).
ECB by také mohla zvážit změnu svého sídla. Těsně před krizí do něho investovala velké peníze a dohoda z roku 1993 říká, že musí být v Německu. Pokud by ale k přesunu přece jen došlo, vyslalo by to jasný signál. Nejlépe by bylo, pokud by ECB sídlila v Římě či Madridu. A v případě, že by Draghi chtěl být hodně explicitní, vybral by si Harare. A co takhle větší otevřenost, co se týče zasedání ECB? Namísto několika pečlivě vážených slov pozvěte kamery na samotné zasedání. Pohled na vedení ECB při práci by určitě vedl k okamžité ztrátě důvěry ve společnou měnu.
Autorem je James Mackintosh.
Zdroj: FTAlphaville