Není to tak dávno, co bylo Chile považováno za zemi, která mezi latinskoamerickými ekonomikami vynikala. Šlo o „hvězdného žáka“, který se ale dnes potýká s hlubokou krizí. Ta je nejhorší od pádu vojenské vlády a nyní se široce spekuluje o tom, že padne vláda stávající. Mimo jiné se ukazuje, jak široce rozšířená je korupce ve veřejném i soukromém sektoru. V polovině sedmdesátých let přitom mělo Chile sloužit jako testovací laboratoř pro myšlenky Miltona Friedmana a University of Chicago. Tyto myšlenky byly do praxe zaváděny diktátorem, protože žádná demokracie by je jako celek nemohla zavést bez silného odporu veřejnosti. Bylo nám řečeno, že soukromý sektor změní celou zemi a zajistí jí prosperitu a rozvoj.
V roce 1989 se země vrátila k demokracii a nově zvolené vlády se snažily o zmírnění tvrdého kapitalismu, který zavedl generál Pinochet. Našemu egu ale také lichotila chvála ze strany MMF či Davosu. Nyní se zdá, že velkou chybou byl konsenzus, kterého bylo v Chile dosaženo s cílem udržet celý model v chodu. Byli jsme příliš spokojeni s dosaženými úspěchy a výsledkem je zmíněná krize. Ta mimo jiné ukazuje, že něco shnilého leží v samotném základu našeho ekonomického „zázraku“.
Současnou situaci v Chile dobře vystihuje příběh dvou prominentních podnikatelů. Carlos Eugenio Lavín a Carlos Alberto Délano jsou místními médii přezdíváni „Los Carlos“. Svou kariéru začali budovat v polovině sedmdesátých let. Oba vystudovali Universidad Católica stejně jako bývalý prezident Sebastián Pinera. Této univerzitě se říká „La Católica“ a jde o konzervativní instituci šířící pevné morální hodnoty. Zde se začala šířit politika podporovaná ze strany University of Chicago a zmínění studenti u toho stáli od samého počátku. Paradoxně vše dovedli až do samotného konce, který je zároveň hrobem, kde politiku ovládají peníze.
Současná krize je vážná, protože senátoři a členové Kongresu z různých stran chtěli údajně financovat své volební kampaně z peněz od Délana a Lavína. Oba to potvrzují a k tomu se nyní přidává korupční skandál spojený s penězi z těžební společnosti Soquimich. Problém spočívá v tom, že ekonomický model z Chicaga není odolný proti kriminálníkům. Když byl pak zaveden do praxe, vše skončilo tak, že ho zkorumpovali jeho vlastní tvůrci.
Los Carlos představují příběh hamižnosti. Měli v rukou říši tvořenou pojišťovnami, bankami, realitními společnostmi a penzijními fondy, ale to nestačilo. Potřebovali politiky, aby jim zajistili, že model bude dál fungovat v jejich prospěch. Státní instituce na ně byly krátké a současné vyšetřování ukazuje, jak široká byla síť vazeb mezi podnikateli a politiky. Běžní občané jsou rozděleni do tří skupin. Ta první je šokována, protože jde o konzervativce, kteří upřímně věřili v to, že jimi obdivovaný model funguje. Druhá překvapena není, ale je rozzlobena – jedná se o levicově smýšlející občany. A třetí skupinu, která roste každým dnem, tvoří všudypřítomní skeptici.
Autorem je novinář Juan Manuel Vial.
Zdroj: BeyondBrics