Vztahy mezi Spojenými státy a Čínou zahrnují jak spolupráci, tak soupeření. Poslední dobou se hovoří zejména o tom druhém. Velká část nedůvěry, která mezi těmito zeměmi panuje, má svůj základ v geopolitických tenzích, například v tam, jak se Čína chová v Jihočínském moři či při průzkumných letech amerických letadel prováděných blízko čínského pobřeží. Významnou roli ale hrají i tenze ekonomické.
Při vzájemných rozhovorech se pak často začíná seznamem toho, co která země učinila. Z americké strany zní většinou stížnosti na manipulaci s měnovým kurzem, státní podporu a bariéry vstupu pro americké firmy. K tomu se přidává kritika týkající se oblasti intelektuálního vlastnictví. Číně se zase nelíbí fiskální politika Spojených států, postoj americké vlády vůči čínským investicím do amerických firem a omezení týkající se exportu některých technologií s možným vojenským využitím.
Obě země tak spolu hovoří, ale jsou navzájem hluché k argumentům druhých a podle nás je třeba to změnit. Je dokonce v zájmu obou stran, aby se každá z nich zaobírala kritikou zaznívající z té druhé. Pro čínskou ekonomickou budoucnost je největší hrozbou možnost, že Spojené státy už nebudou ekonomicky úspěšné. Největším rizikem pro USA je zase to, že čínská ekonomika nebude schopna dosáhnout růstu. Jako bývalí ministři financí v americké vládě se domníváme, že obě strany by měly provést hluboké reformy a naslouchání kritice zaznívající z druhé země je dobrým začátkem.
Spojené státy mají dlouhodobou sílu, která stojí na dynamické a podnikavé kultuře, silné vládě práva, flexibilním trhu práce a kapitálu, obrovských přírodních zdrojích a relativně dobré demografické situaci. Čína ale právem poukazuje na nutnost zlepšení ve fiskální oblasti. Podle některých názorů by vláda mohla zlepšit krátkodobou zaměstnanost investicemi do infrastruktury i do jiných sektorů s tím, že by zároveň vylepšila dlouhodobý fiskální trend. Jiní zase prosazují daňovou reformu, která by eliminovala ty oblasti, které snižují konkurenceschopnost. Pomoci by ale mohli i čínští investoři. Potřeba investic do infrastruktury je v USA vysoká, často ovšem existují velké bariéry pro soukromé investory. Pokud by byly eliminovány, pomohlo by to vytváření pracovních míst i konkurenceschopnosti.
Čínské investice by také mohly podpořit americké exporty do Číny. Čínští investoři mohou poskytnout kapitál řadě menších amerických firem a následně jim pomoci se vstupem na čínský trh. K tomu by Spojené státy měly přispět uvolněním některých exportních omezení. I Čína by pak měla brát vážně kritiku ze strany USA. Pokud chce dosáhnout zdravého růstu, musí snížit objem vládních investic do domácí infrastruktury a naopak podpořit soukromé investice do oblasti služeb a dalších nově vznikajících sektorů. Musí nahradit exporty domácí poptávkou a k tomu by přispěla větší konkurence včetně té ze strany amerických firem. Čínské státní firmy by měly podnikat bez státní podpory, což by umožnilo větší rozmach soukromého sektoru v zemi.
Čína stále poskytuje masivní státní podporu v oblasti energetiky či přírodních zdrojů a tím podporuje celý průmyslový sektor. Tato země je dnes dominantním hráčem ve výrobě cementu, oceli a dalších odvětvích, ale zároveň kvůli této politice dochází k pokřivení celého ekonomického systému. Musí proto dojít k přechodu na systém s tržními cenami, který bude efektivně alokovat zdroje a zároveň eliminuje velkou část tenzí mezi Čínou a Spojenými státy.
Čína i USA čelí řadě podobných problémů. Patří mezi ně rostoucí náklady na zdravotní péči, nedostatečné financování systému sociální podpory či fiskální problémy na úrovni federální nebo na úrovni místních vlád. K tomu se přidává i příjmová nerovnost. Jde o největší ekonomiky světa, které mají také společné geopolitické zájmy: Stabilitu na Blízkém východě, a to zejména ve vztahu k Islámskému státu, zmírnění klimatických změn či nešíření jaderných zbraní. Bude mnohem jednodušší, pokud obě země budou tyto cíle sledovat společně, než aby jednala každá ve svém zájmu.
Autory jsou Henry M. Paulson a Robert E. Rubin.
Zdroj: The Atlantic