Minimální pozornosti se u nás [1] dostalo poslednímu judikátu Soudního dvora Evropské unie (SDEU) týkajícího se výkladu pojmu „vnitřní informace“[2], a zákazu jejich využití (angl. insider trading). Vnitřní informace je informace, která (a) se týká skutečnosti významné pro vývoj kursu nebo ceny v podstatě jakéhokoli nástroje přijatého k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo výnosu tohoto nástroje [3], (b) není veřejně známá, (c) je přesná a (d) mohla by poté, co by se stala veřejně známou, významně ovlivnit kurs, jinou cenu nebo výnos jiného nástroje s odvozenou hodnotou. Osoby, které mají k vnitřním informacím přístup (zasvěcené osoby, tzv. insideři) musí o této informaci zachovávat mlčenlivost, nesmí nástroj, jehož se informace týká, nabýt ani zcizit, ani komukoli činit ohledně takého nástroje jakékoli doporučení. Za porušení této povinnosti jim hrozí postih na úseku správního i trestního práva. Vnitřní informace přestává být vnitřní, jakmile dojde k jejímu uveřejnění.
Stručně k východiskům
Vnitřní informací tedy může být jen informace přesná, mající významný vliv na kurs nebo cenu. Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v případu Lafonta (C-628/13) dovodil, že podmínka přesné informace nevyžaduje, aby z ní bylo zřejmé, v jakém směru bude mít dopad na kurs nebo cenu příslušného nástroje.
Otázka výkladu vyvstala v souvislosti s řízením, které francouzský Úřad pro finanční trhy (AMF) vedl proti emitentovi, společnosti Wendel SA, a jejímu řediteli, panu J. B. Lafontovi. Důvodem bylo, že emitent porušil povinnost (bez zbytečného odkladu) vnitřní informaci uveřejnit. Informace se týkala plánu společnosti Wendel SA koupit významný podíl na jiné společnosti. Pan Lafonta argumentoval tím, že taková informace není přesná, neboť na jejím základě nebylo možno předvídat vývoj kursu akcií společnosti Wendel, tj. zda bude růst nebo zda poklesne. Nemůže tedy ani jít o vnitřní informaci. Naproti tomu AMF byl přesvědčen, že takový předpoklad z definice vnitřní informace neplyne a že zcela postačí, pokud je pravděpodobné, že informace bude mít vliv na kurs akcií: v jakém směru, však není důležité. Věc se dostala až před francouzský kasační soud, který se obrátil na SDEU s otázkou, jestli z unijního práva vyplývá, že vnitřní informací „mohou být pouze informace, na základě nichž je možné s dostatečným stupněm pravděpodobnosti vyvodit, že jakmile budou tyto informace uveřejněny, budou mít na ceny dotčených finančních nástrojů potenciální dopad v určitém směru“.
Názor soudu
SDEU se ztotožnil s názorem AMF. Uvedl, že stačí, je-li informace dostatečně konkrétní nebo specifická, aby mohla představovat základ, který umožní posoudit, zda souhrn okolností či událost, která je jejím předmětem, může mít dopad na ceny finančních nástrojů. Z toho důvodu jsou z pojmu „vnitřní informace“ vyloučeny pouze vágní nebo obecné informace, které neumožňují vyvodit žádný závěr, pokud jde o jejich možný dopad na ceny dotčených finančních nástrojů. Výslovně doplnil, že připustil-li by výklad zastávaný společností Wendel SA, resp. J.B. Lafontou, měl by takový závěr neblahý vliv v praxi. Emitent resp. zasvěcená osoba by potom záminkou neurčitosti informace takovou informaci nemusel uveřejnit, neboť by nešlo o vnitřní informaci, a v tomto důsledku by mohl využít její znalost na úkor ostatních subjektů kapitálového trhu.
Soud tedy uzavřel, že informace mohly být považovány za informace přesné povahy ve smyslu ustanovení upravujících ochranu vnitřních informací. Podmínka dostatečné pravděpodobnosti o směru pohybu ceny finančního nástroje poté, se informace stane veřejně známou, z příslušné právní úpravy nevyplývá.
Důsledky “kauzy Lafonta“?
Rozhodnutí Lafonta rozšiřuje chápání významu slova „přesný“ u kursotvorné informace. Z úvah zcela vylučuje hledisko přímého dopadu na cenu, hodnotu nebo kurs finančního nástroje. Informace bude přesná, třebaže je nejisté, zda její dopad na jeho cenu, hodnotu nebo kurs bude pozitivní či negativní. Tento přístup překonal dosud platný názor Evropského výboru regulátorů trhů s cennými papíry (CESR) z roku 2007 (nyní: Evropský orgán pro trhy cenných papírů, angl. European Securities Market Authority). Podle tohoto přístupu informace samotná nemusela sice indikovat, v jakém rozsahu bude mít vliv na kurs finančního nástroje, aby však byla přesná, musela z ní být zřejmá alespoň indikace možného směru vývoje tohoto kursu [4]. Na tuto interpretaci CESRu se dříve spoléhalo. Judikát SDEU tento přístup „přebíjí“ a vytváří prostor pro mnohem širší interpretaci adjektiva „přesný“.
Není zcela jasné, jaký dopad bude mít rozhodnutí Lafonta do výkladu předchozích rozhodnutí SDEU v oblasti zneužívání trhu. Nabízí nové právní otázky ohledně interpretace zákazu využití vnitřních informací.
Poznámky autora:
[1] Autorovi je znám pouze jediný český příspěvek R. Pomahače v Obchodněprávní revue, č. 5. 2015. s. 148, V zahraničí byl judikát zhusta komentován, obsahové sdělení k němu vydala i agentura Reuters.
[2]Ustanovení § 124 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu (č. 256/2004 Sb.) resp. čl. 1 odst. 1 směrnice o zneužívání trhu (2003/6/ES). Nyní nahrazovanou novým nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES.
[3] A dále nástroje, o jehož přijetí na evropský regulovaný trh se žádá nebo jiného nástroje, který nebyl přijat k obchodování na evropském regulovaném trhu, ale jehož hodnota se odvozuje od nástroje, který je na takovém trhu přijat, emitenta nástroje, který je na takovém trhu přijat, nebo jiné skutečnosti významné pro vývoj kursu nebo jiné ceny takového nástroje nebo jeho výnosu.
[4] Jedná se o dokument s názvem „Level 3 guidance and information on the common operation of Market Abuse Directive, dostupné zde. Uvedené doporučení potom obsahuje čl. 1.8 tohoto dokumentu.