Zmíněné předpisy přináší značné množství změn v oblasti ochranných známek. Ty nejvýznamnější lze přitom členit do následujících kategorií:
Změny týkající se označení, která mohou tvořit ochrannou známku
Významná změna nastává v definici ochranných známek, tedy vymezení, co vše lze za ochrannou známku považovat a uznat. Z článku 4 nařízení má být totiž vypuštěn požadavek na nutnost grafického znázornění ochranné známky. Nutné bude splnit podmínku, aby označení bylo způsobilé rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků, a aby bylo možné jej vyjádřit v rejstříku ochranných známek způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany, která je poskytována majiteli ochranné známky. Další požadavky pak stanoví prováděcí nařízení, přičemž se počítá s tím, že některé ochranné známky budou muset být vyjádřeny elektronicky.
V důsledku toho se otevírají možnosti pro registraci netradičních ochranných známek, jako například zvuků, barev, krátkých filmů, vůní či chutí.
Změny týkající se poplatků za ochranné známky
Pro podnikatele je zásadní změnou snížení přihlašovacích a zejména pak obnovovacích poplatků. Dosud je možné ochrannou známku přihlásit pouze pro nejméně prvé tři třídy výrobků nebo služeb, a to za jednotnou částku 1050 eur, či v případě elektronického podání za 900 eur. Nově pak bude možné registrovat známku pro jednu třídu za 1000 eur, v případě elektronické přihlášky pak za 850 eur. Poplatek za druhou třídu bude činit 50 eur a za každou další třídu 150 eur. Základní poplatek za obnovení se sníží ze současných 1500 eur na 1000 eur, případě elektronického podání z 1350 eur na 850 eur.
Změny týkající se tranzitu zboží
Zmíněné téma je spojeno s problematikou padělaného zboží a funkční ochrany vlastníků ochranných známek. Do konfliktu se přitom dostávají dva esenciální zájmy, a to existence účinných prostředků pro boj s rostoucím množstvím padělaného zboží v prostoru EU a padělaného zboží proudícího skrz EU na jedné straně a nutnost dostatečných záruk, že nebude nepřiměřeně bráněno volnému pohybu zboží v situacích, kdy práva z ochranných známek náleží různým stranám mimo EU, na straně druhé.
Rada se nakonec unesla na kompromisním řešení, pokud jde o ustanovení o výrobcích v tranzitu, podle kterého právo zabránit tomu, aby byly výrobky dovezeny na území EU, zanikne, pokud je držitel zboží schopen před příslušným soudem prokázat, že vlastník ochranné známky nemá právo zakázat uvedení zboží v zemi konečného určení na trh.
Změny týkající se sporů, řízení o známkách a tzv. „rešerší ochranných známek“
Revize by měla rovněž sjednotit pravidla vedení sporů u národních úřadů a tím zefektivnit řízení týkající se neplatností a zrušení ochranných známek národními úřady. Jak uvádí Michaela Chytilová z patentové kanceláře Chytilová & spol., mělo by to zlepšit situaci zejména v otázkách týkajících se důkazního břemene a přípustnosti důkazů, kde v jednotlivých členských státech panují často odlišnosti.
Na unijní úrovni rovněž odpadnou dosud automaticky prováděné rešerše při přihlašování nové ochranné známky. Pomocí nich byl přihlašovatel a případně i majitel již přihlášené ochranné známky upozorněn na potenciální kolizi ochranných známek. Účastníci tedy budou muset v budoucnu více dbát na ochranu svých práv.
Změny týkající se fungování systému ochranných známek
Mění se název Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (dnešní „OHIM“) na Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, dále pak způsob vnitřního financování a přerozdělování významných přebytků v rámci OHIM a také např. pravomoci ředitele OHIM.
Uvedené změny nejsou zdaleka vyčerpávajícím výčtem všech novinek oproti současné úpravě v oblasti ochranných známek. Je rovněž třeba mít na paměti, že text nevychází z finální podoby předpisů a určité změny může rovněž zapříčinit způsob implementace směrnice. Přesto budoucí zavedení výše uvedených základních institutů do právního řádu hraničí s jistotou.