Američtí republikáni, kteří nejsou spokojeni s prací Fedu, oprášili velmi starou myšlenku: Zavedení zlatého standardu. V době, kdy politickým debatám dominují témata jako terorismus, imigrační politika či ekonomické problémy, by se to mohlo zdát jako podivný krok, ale například senátor Ted Cruz nedávno prohlásil, že dolar by měl mít pevnou hodnotu provázanou se zlatem. Další republikáni hovoří o tom, že možnost zavedení zlatého standardu by měla být pečivě zkoumána.
Podobná rétorika pramení z obav, že Fed ve snaze oživit ekonomiku ztratí kontrolu nad inflací. Zlatý standard by podle zmíněných názorů omezil schopnost Fedu tvořit nové peníze a tím by byla zajištěna cenová stabilita. Ekonomové v souvislosti se zlatým standardem hovoří spíše o nostalgii za dobrými časy, které ale nikdy nepanovaly. Zastánci tohoto systému vidí přínos v tom, že centrální bance jsou nasazena „zlatá pouta“, ekonomové ale naopak poukazují na nevýhody spojené se sníženou flexibilitou centrální banky. Například Michael Bordo z Center for Monetary and Financial History na Rutgers University říká, že existují mnohem lepší systémy než zlatý standard a zájem politiků o něj považuje za „hodně bláznivý“.
Zlatý standard byl zaveden kvůli tomu, aby existoval nástroj na omezení vládních výdajů. Země, které měly měnu provázanou se zlatem, musely mnohem více přemýšlet o tom, zda vytvoří nové peníze či ne. Dnes ale ekonomové poukazují na to, že jde o velmi zastaralý nástroj v boji proti hrozbě vysoké inflace. Hodnota zlata navíc není vnitřně stabilní a během recesí může tvorba nových peněz pomoci ekonomice k oživení. Americká ekonomika se dostala z Velké deprese ve chvíli, kdy bylo upuštěno od zlatého standardu.
Adam Posen z Peterson Institute for International Economics nedávno v jedné ze svých analýz poukázal na to, že „svět je velmi složitý“. Mezi argumenty proti svazování centrálních bank různými nástroji uvedl i následující: „Auta, která se řídí sama, by narážela do obrubníků a způsobovala havárie, kdyby byla řízena jednoduchými algoritmy, které se starají jen o to, jaká je vzdálenost mezi jednotlivými vozy. I tato auta musí asimilovat mnohem více informací a americkou ekonomiku nelze pomocí autopilota řídit vůbec.“
Barry Eichengreen z University of California v Berkeley zase tvrdí, že život za zlatého standardu na počátku předchozího století připomínal současné centrální bankovnictví více, než se většinou domníváme. Například Bank of England měla rezervní zásobu zlata, kterou použila v případech, kdy potřebovala tisknout peníze. Některé země zase v případě potřeby zlatý standard dočasně opouštěly. Eichengreen dodává, že takové nástroje ale dostatečné nebyly a proto nastal posun k modernějším formám centrálního bankovnictví.
Zlatý standard dokonce nefungoval ani v dobách relativní stability. Když hovoříme o období stabilních cen, šlo spíše o časy, kdy se ceny pohybovaly jako na horské dráze, nakonec ale po vlnách inflace a deflace skončily tam, kde začaly. Bordo v této souvislosti tvrdí, že celková volatilita v ekonomice byla ve Spojených státech mnohem vyšší během období zlatého standardu. Na zlatý standard hledí se skepsí dokonce i ti ekonomové, kteří by rádi omezili lidský faktor v rozhodování centrálních bank. Milton Friedman byl velmi konzervativním ekonomem, avšak tvrdil, že monetární politika by se neměla řídit ani podle lidí, ani podle zlata, ale podle počítačového programu.
Autorem je Binyamim Appelbaumdec.
Zdroj: NYTimes