Tento týden bychom mohli nazvat týdnem slov. Mezi dopředu naplánované hlavní události totiž patří několik projevů vysokých představitelů Fedu a ECB. Říká se, že rozhodující jsou činy a ne slova, ovšem ve světě centrálního bankovnictví a následně i investic to ani zdaleka neplatí. Jde totiž o svět sebenaplňujících se proroctví. V něm v ideálním případě stačí říci, že cílem centrální banky je to, či ono, a svět se sám od sebe dá do pohybu tímto směrem. Pokud to tak nefunguje, jde v podstatě „jen“ o neschopnost centrální banky přesvědčit ostatní, že to myslí skutečně vážně.
Nahota centrálních bank
Pokud bychom pevně věřili, že Fed, či ECB udělají pro dosažení svého inflačního cíle skutečně „vše, co je třeba“, tohoto inflačního cíle by bylo dosaženo bez toho, aby banky musely byť jen hnout prstem. Jak je to možné? Představme si, že Janet Yellenová najednou přijde s tím, že Fed už nehodlá soustavně podstřelovat 2 % inflační cíl a pokud se inflace rychle nezvedne, začne uplatňovat politiku peněz z dronů. A její prohlášené bude superdůvěryhodné, protože za ním budou najednou stát všichni z FOMC, politici i střední ekonomický proud. Trhy, firmy a spotřebitelé pak nebudou na nic čekat a začnou se podle toho chovat, to bude mít dopad na poptávku, ceny zboží, služeb a finančních aktiv. Skutečně stačí „pouze“ to, abychom věřili, že to Fed myslí vážně a je schopen a ochoten dosáhnout svého.
Praxe je od výše uvedeného evidentně rozdílná a nepochybuji o tom, že to dokáže i tento týden. Jeden zástupce Fedu, či ECB řekne, to, druhý ono, trhy z toho vytvoří ještě něco jiného a ze slova směřujícího k nějakému jasnému cíly se stane guláš dojmů a pojmů. I ten má svůj efekt, ale často poněkud rozporuplný. Jinak řečeno, centrální banky dnes nejsou vůbec důvěryhodné. Podobně jako pohádkový císař jsou nahé a o jejich nahotě nemluví jedno malé dítě, ale v podstatě všichni. Přitom by se mohly, na rozdíl od císaře, poměrně rychle obléknout. Podle mého názoru jsou peníze z dronů, respektive důvěryhodná a konsenzuální „hrozba“ jejich užití, minimálně dobrým spodním prádlem.
Proč ona nahota? Centrální banky paralyzuje zejména jejich vnitřní rozpolcenost, která ale odráží rozpolcenost vnější. Stále totiž nevíme, v jaké bitvě vlastně bojujeme. Nevíme tudíž ani to, zda se důvěryhodnost centrálních bank stále odvíjí zejména od toho, že budou strážit ekonomiku před vysokou inflací, nebo se časy skutečně změnily a dlouhodobým nepřítelem je deflace. Výsledek takového stavu je tristní: Na jedné straně panuje nedůvěra kvůli strachu z hypersupermegainflace, na druhé kvůli obavám z dlouhodobé stagnace a deflace.
Příliš mnoho úspor, nebo likvidity?
Co bychom si tedy měli na ekonomické rovině ujasnit, abychom dosáhli potřebného konsenzu a centrální banky znovuzískaly svou důvěryhodnost? V podstatě řešíme otázku, zda je ve velkých ekonomikách a ekonomice globální jako celku chronický převis úspor (nedostatek poptávky), či ne. V prvním případě je namístě její stimulace, v druhém jsou problémy strukturální a poptávková stimulace je jen snahou dávat hezké záplaty na starý roztrhaný šat.
Commerzbank přišla před několika dny se studií nazvanou „Mýtus přebytku úspor“. Osobně se domnívám, že přebytek úspor mýtem není a svět skutečně z mnoha důvodů trpí chronickým nedostatkem poptávky. Ovšem studii jsem uvítal s tím, že třeba přinese přesvědčivé argumenty. Bohužel se pro mě stala spíše dalším zdrojem skepse – věc prostě nerozlouskneme, každý má svůj názor a vybírá si důkazy podle toho, co se mu hodí.
Commerzbank tvrdí konkrétně následující: Demografický vývoj nemusí mít na úspory takový dopad, jak se předpokládá v teorii přebytku úspor (...ale může), EM už ani zdaleka nespoří tolik, jako dříve (což je asi nejzávažnější argument), investice do lidského kapitálu spotřebovávají úspory podobně, jako investice do strojů a zařízení (rostou ale skutečně výdaje na vzdělávání?) a sazby jsou nízko proto, že centrální banky vytváří záplavu likvidity (což je ale v diskusi úspory vs. likvidita tvrzení proti tvrzení).
Jak jsem uvedl, čeká nás týden slov. Centrální banky se ale dobrovolně vysvlékly. A přestože trhy kolem prohlášení jejich představitelů intenzivně tančí, do ideálu vysoce kredibilních slov centrálních bankéřů máme hodně daleko. A asi to tak zůstane, protože se pohybujeme v prostředí, které nejsme schopni ani důvěryhodně pojmenovat.