Hovořit ve vztahu k Velké recesi a finanční krizi roku 2008 o bublině na nemovitostech, bankovní krizi jako příčině recese či propadu trhu se subprime hypotékami jako příčině bankovní krize je podle ekonoma Scotta Sumnera omylem (viz včerejší Víkendář pod textem). Dnes se podíváme na některé další běžně přijímané názory a teorie, které Sumner rozporuje.
„Po dluhové krizi bylo podle řady názorů vhodné, aby agregátní poptávka klesla. Jinak řečeno, Američané si potřebovali utáhnout opasky, protože se příliš zadlužili. Jenže reakcí na vysoké dluhy má být větší zaměstnanost, vyšší produkce, ne nižší,“ píše ekonom. A podle něj je mylné tvrzení, že „americká centrální banka se vydala cestou levných peněz. Takový pohled je totiž „učebnicový příklad uvažování založeném jen na tom, jak se mění úrovně cen“.
„Nominální úrokové sazby sice v roce 2008 poklesly, ale přirozené sazby klesaly ještě rychleji. Kromě krátkodobých nominálních úrokových sazeb všechny ostatní ukazatele finančního trhu naznačovaly, že politika se v průběhu roku 2008 zpřísnila. Úrokové sazby samy o sobě totiž nejsou dobrým politickým ukazatelem,“ píše ekonom. A platí to i o sazbách reálných. Navíc „reálné úrokové sazby během září, října a listopadu 2008 prudce vzrostly, takže pokud věříte, že reálné sazby jsou správným ukazatelem politiky, pak byste měli souhlasit s mým tvrzením, že Velkou recesi způsobila přísná peněžní politika.“
K tomu Sumner dodává, že „v okamžiku, kdy se ekonomika poprvé naklonila směrem do recese (prosinec 2007), růst měnové báze prudce zpomaloval… Mezi srpnem 2007 a květnem 2008 se měnová báze zvýšila pouze o 0,2 %, což je výrazně pod předchozím trendem zhruba 5 % ročně… Problémem na konci roku 2007 a na začátku roku 2008 byla příliš utažená monetární politika.“ V souvislosti s tím se přitom často tvrdí, že „Fed udělal vše, co mohl, aby v roce 2008 podpořil ekonomiku. Ale prostě mu došla munice.“ Co Sumner míní o tomto pohledu? „Toto tvrzení má dva problémy. Fed nesnížil cílovou sazbu na úroveň blízkou nule, učinil tak až v polovině prosince 2008, kdy již došlo k většině poklesu NHDP. Kromě toho má Fed mnoho nástrojů, které může použít poté, co úrokové sazby dosáhnou nuly. Centrálním bankám v systém fiat peněz nikdy nedojde munice“, míní Sumner.
Co tvrzení, že „USA způsobily Velkou recesi a Evropu zasáhly dominové účinky americké krize?“ Sumner píše, že recese začala ve stejnou dobu v eurozóně a od samého začátku byla minimálně stejně hluboká v Evropě jako v USA. To proto, že „měnová politika jestřábí ECB byla ještě utaženější než politika Fedu. Pokud by byla pravda, že recesi způsobila americká realitní a bankovní krize, pak by byl naopak vývoj v USA mnohem horší.“ A pravdou není podle ekonoma ani to, že dluhová krize eurozóny vysvětluje, proč byla recese v Evropě mnohem horší než recese v USA. „To opět zaměňuje příčinu a následek. ECB v roce 2011 prudce zpřísnila měnovou politiku, což způsobilo dvojitou recesi. To pak spustilo dluhovou krizi eurozóny, ačkoli nezodpovědná fiskální politika v zemích, jako je Řecko, také hrála roli.“
„Keynesiánští ekonomové jako Paul Krugman předpovídali, že fiskální kontrakce způsobí v roce 2013 ekonomické zpomalení. Krugman dokonce naznačoval, že rok 2013 bude jakousi zkouškou tržního monetarismu. Pokud jí ale skutečně byl, obstáli jsme na výbornou, protože růst HDP se po zahájení fiskálních úspor v lednu 2013 zrychlil. Fed totiž počítal s fiskální kontrakcí a kompenzoval její dopady expanzivnější monetární politikou. Naopak daňové úlevy z jara 2008 nedokázaly zvýšit agregátní výdaje, protože je Fed kompenzoval monetárním utažením,“ tvrdí Sumner.
Na závěr Sumner píše: „Koncem roku 2008 jsem si stěžoval, že měnová politika je příliš přísná. Ben Bernanke ve svých memoárech z roku 2015 uznal, že Fed udělal chybu, když nesnížil úrokové sazby během zasedání Fedu bezprostředně poté, co Lehman v září 2008 selhal… Bohužel drtivá většina ekonomů většině z uvedených mýtů stále věří. Pokud byste chtěli úplnější obhajobu mých protiargumentů, podívejte se na mou knihu s názvem The Money Illusion.“
Zdroj: The Pursuit of Happiness
Macro myths