V období od poloviny osmdesátých let nastalo největší přerozdělení příjmů od časů průmyslové revoluce. Jde také o první období, kdy se během posledních dvou set let zmenšila globální příjmová nerovnost. Vítězi jsou v tomto procesu relativně chudé asijské země a také nejbohatší 1 % globální populace. Proti nim stojí střední třída ve vyspělých ekonomikách. Dokumentuje to následující obrázek, ve kterém je zobrazen růst reálných příjmů v období 1988–2008 u jednotlivých příjmových skupin. Nejvyššího tempa růstu bylo dosaženo u asijské střední třídy a nejbohatších lidí, velmi nízkého tempa růstu naopak u střední třídy v USA a dalších západních ekonomik:
Velkou pozornost vyvolává zmíněný rozdíl mezi růstem střední třídy v Asii a její stagnací na Západě. Je možné, že by Asie nějak těžila na úkor vyspělých zemí? Existuje mezi těmito dvěma jevy nějaká vazba? Podle našeho názoru nemůžeme s jistotou žádnou konkrétní vazbu najít, i když řada lidí z tohoto vývoje vyvozuje silné závěry. Je ale možné, že určitou roli hrají dovozy z Asie, offshoring a přesouvání výroby do Asie. Jinak řečeno, je možné, že síly, které vytvořily střední třídu v Číně, Vietnamu, Thajsku a částečně i Indii zároveň vyvolávají negativní tlaky na střední třídu na Západě.
Pokud by tomu tak skutečně bylo, vytváří se velký paradox: Zmenšující se globální nerovnováha zároveň tvoří větší příjmové nerovnováhy ve vyspělých zemích. Vyrovnávání příjmových rozdílů mezi středními třídami v Asii a na Západě vede tedy rovněž k tomu, že se zvětšuje příjmová propast mezi nejbohatší vrstvou společnosti a střední třídou na Západě.
Pokud předpokládáme, že v následujících 30 – 50 letech se budou další chudé země stávat „novou Čínou“, stagnace střední třídy na Západě může pokračovat. Celý proces ale budou doprovázet nové jevy. Z Číny se možná postupně stane vyspělá ekonomika a pro další vyspělé země už nebude představovat hrozbu na straně stagnace příjmů. Deindustrializace západních a severních států pak může pokročit do té míry, že počet lidí, kterých se bude konkurence ze strany chudých zemí týkat, bude velmi nízký. Základní vazba ale může dál přetrvávat: Cenou za klesající nerovnost ve světě bude rostoucí nerovnost na Západě.
Ve vyspělých zemích by tento stav byl problémem, protože lidé obvykle porovnávají své příjmy v rámci vlastních zemí. Klesající globální příjmová nerovnost tak v tomto smyslu na radosti nepřidá. Může pak docházet k tomu, že sice klesá globální nerovnost, nespokojenost lidí ovšem roste. Globalizace pak může celkově prospívat, rostoucí nerovnost v bohatých zemích ale bude zvyšovat nespokojenost těchto společností. Bude v ní sílit pocit, že globalizace má za důsledek růst nerovnosti i přesto, že celkově to neplatí.
Autorem je Branko Milanovic ze Světové banky.
Zdroj: HBR