Je překvapivé, že vývoj po roce 2008 nevedl ve světové ekonomice k většímu růstu ochranářských opatření. Jak totiž ukazuje historický vývoj, Velká deprese let 1931–1934 přinesla jejich ohromný růst. To ale neznamená, že tato hrozba už neexistuje. Dva hlavní kandidáti na prezidenta USA jsou jednoznačně nakloněni většímu protekcionismu. Pravděpodobným vítězem voleb je Hillary Clintonová. Sice vždy podporovala dohody o volném obchodu, v poslední době ale pod tlakem celkového politického klimatu otáčí. Sázkaři nyní dávají vítězství Donalda Trumpa 30% pravděpodobnost a jeho návrhy nehovoří o ničem menším než o 45% clu na dovozy z Číny. Jeho pravděpodobná nominace tak mimo jiné úplně obrací obecnou tendenci republikánů podporovat svobodný obchod.
Současný americký prezident Barack Obama je jednoznačným zastáncem dohod o volném obchodu, ovšem i on se pouští do úvah o manipulacích s měnovými kurzy. Ministerstvo financí pak před pěti týdny uvedlo, že pět největších obchodních partnerů USA (Čína, Japonsko, Německo, Tchaj-wan a Korea) možná manipuluje se svým měnovým kurzem. Oficiálně neexistuje žádný návod na to, jak by měla americká vláda v takovém případě postupovat, ale mezi její nástroje určitě patří i přímé omezení dovozů ze zemí, které s kurzem manipulují.
Je jasné, že zejména Japonsko a jeho měnová politika jsou pod politickým tlakem USA. Tento tlak může být jednou příčin, proč Bank of Japan minulý měsíc nepřikročila k dalšímu uvolnění své politiky i přesto, že se v ekonomice objevují známky recese a návratu k deflaci. Podobné vazby mezi monetární politikou a politikou v obchodní oblasti nejsou výjimkou a patrné byly i ve třicátých letech. Porovnávání současné situace s tímto obdobím je sice extrémní, ale podobnost tu najdeme. Za pozornost stojí zejména to, že v roce 2016 se jasně ukázalo, že Fed nemůže sledovat svou politiku, aniž by věnoval pozornost deflačním tlakům v zahraničí. Tyto tlaky totiž vedou k uvolnění zahraniční monetární politiky a následně k posílení dolaru, které tíží ekonomiku USA.
V USA navíc sílí přesvědčení, že obchodní dohody s Čínou vedly k dlouhodobým škodám na americkém trhu práce. Keynesiánští poradci Clintonové tomuto tématu dříve mnoho pozornosti nevěnovali, ale nyní používají nové modely otevřených ekonomik a ty mohou vést i k prosazování ochranářských opatření. Například Lawrence Summers, Gauti Eggertsson a Neil Mehro provedli analýzu dlouhodobé stagnace v otevřené ekonomice, která ukazuje, jak se past likvidity v jedné části globální ekonomiky přenáší do částí dalších. Země s obchodními přebytky jako Německo, Japonsko a možná i Čína se nacházejí v deflaci a to motivuje kapitál k tomu, aby se přesouval do USA. Výsledkem je posílení dolaru. Fed ale nemůže snížit sazby, protože ty se nacházejí u nuly, a tudíž je zatažen do deflace.
Nejlepším řešením vzniklých problémů by byla mezinárodní koordinace monetární politiky a fiskální expanze. Nicméně přímé omezení volného obchodu je v uvedené situaci také nástrojem, který lze poměrně dobře ospravedlnit. Není tak divu, že v USA klesá nadšení vůči dalšímu prodlužování obchodních dohod. Pokud pak nastane přímý návrat k protekcionismu, země jako Japonsko to budou mít v boji s deflací ještě těžší. Bez Fedu bude globální monetární politika méně efektivní a zmíněná koordinace mezi centrálními bankami se stane předním tématem i přesto, že dnes její význam centrální bankéři nepřiznávají. A pokud by v USA přece jen nastala recese, nová plna protekcionismu by se stala skutečně reálnou hrozbou.
Autorem je ekonom a investor Gavyn Davies.
Zdroj: FT, BeyondBrics