Insolvenční řízení těžařské společnosti OKD může mít negativní dopad na fungování dodavatelských společností nejen v Moravskoslezském regionu, ale zprostředkovaně i v dalších krajích České republiky. Podle Jakuba Lichnovského, partnera PRK Partners a specialisty na průmysl a investice, totiž zvolený způsob řešení problémů společnosti OKD příliš nenahrává příznivé finanční budoucnosti firem.
Patria Online: V čem je stávající řešení krize OKD nepříznivé v dopadu na průmysl v regionu?
Řešení komplikované situace okolo OKD dopadá nejdříve na dodavatelské firmy OKD v Moravskoslezském kraji a okolí. Zaznamenáváme značnou nervozitu firem z toho, jak dopadne restrukturalizace OKD a zvláště, zdali v dohledné době dostanou uhrazeny své pohledávky.
Patria Online: Proč je podle vás insolvence problematická?
Tím, že bylo rozhodnuto o insolvenci OKD, došlo k situaci, kdy kontrolu nad tímto podnikem převzala moc soudní, která je k tomu podle našich zkušeností nejméně připravena, protože umí rozhodovat spory, ale už hůře je schopná řešit restrukturalizaci podniků a řídit je. To nemyslím jako výtku vůči soudům, ale jako konstatování faktu. Bude tedy otázkou, jak bude správce konkurzní podstaty podnik řídit. Implicitně se s insolvencí dostaly automaticky do problémů dodavatelé firmy. A to kvůli tomu, že budou muset odepsat pohledávky, které jsou značné, nezajištěné a tudíž na posledním místě při jejich úhradě ze zpeněžené konkurzní podstaty. Je otázkou, jak takové ztráty firmy překonají, zda měly pojištěny pohledávky atd.
Patria Online: Co z toho vyplývá?
Obáváme se toho, že kvůli výše popsaným problémům, hrozí nejen v Moravskoslezském regionu určitá míra druhotné platební neschopnosti, protože peníze budou firmám chybět, prodlouží se splatnost faktur, zhorší se pravděpodobně podmínky financování pro podniky v regionu a problém se může velmi rychle přelít i mimo region. Na fungování OKD bychom se měli také podívat z hlediska odbytu jejího uhlí a sektorově. Černé uhlí, které firma těží, je potřebné především pro výrobu koksu pro ocelářský průmysl. A ocelářský průmysl v Evropě se nachází v krizi s ohledem na dovoz oceli z Číny za dumpingové ceny a za situace, kdy se EU dostatečně nebrání dovozními cly.
Tady je známa současná situace v Anglii, kde vidíme snahy britské vlády při záchraně oceláren v Port Talbot. Taková situace se pravděpodobně dříve nebo později přenese i k nám do střední Evropy. Připusťme si, že v zásadě žádný těžký průmysl nemůže dlouhodobě fungovat bez určité formy politické ochrany, jde jen o to, zvolit vhodnou formu a míru v návaznosti na definovaných strategických zájmech, potřebách a aktuální situaci. Asi nebude dlouhodobě ideální, aby Česká republika a EU zůstala bez výroby oceli a návazného těžkého průmyslu. Je logické, že ocel budeme potřebovat pro průmyslovou výrobu ve strojírenství, stavebnictví a mimo jiné i v obranném průmyslu. Kvalita naší oceli je také výjimečná a k její výrobě vždy bude zapotřebí uhlí, respektive koks. Vybudovat kapacity, když je zrušíme, je z hlediska povolovacího procesu v EU a ekonomiky naprosto nereálné a je to tedy jednosměrný proces, který již nelze nikdy zvrátit.
Patria Online: Jaké je to jiné řešení, které by nebylo tolik bolestivé pro dodavatelské firmy OKD?
Nyní už není možné žádné jiné řešení problémů OKD než pokračovat cestou insolvenčního řízení, která, doufejme, skončí reorganizací. Pravdou ale je, že česká vláda mohla zvážit například vstup do OKD, nebo převzetí společnosti bez insolvenčního řízení, stejně se k tomu bude muset postavit (např. formou půjček OKD atd.). Je jasné, že to bylo velice komplikované rozhodování, ovlivněné navíc řadou aspektů. Z pohledu dnešní situace si musíme jasně říct, co uděláme pro stabilizaci fungujících podniků, aby mohly fungovat dále, případně umožnit jejich restrukturalizaci a abychom uchránili celý region od druhotné platební neschopnosti a zbytečné paniky. Nyní se vláda bude muset rozhodnout ohledně stabilizačních programů pro další firmy.
Patria Online: Můžete to upřesnit?
Je hezké podporovat nezaměstnané, ale soudím, že ještě lepší je udržet přirozenou zaměstnanost a překlenout krizové období firem, které se bez vlastního přičinění dostaly do problémů. Jde o více prvků, které by se mohly využít. Jde o formy pobídek, které by měly mít regionální specifika a podpořit tak investice v regionu, dále použití stabilizačních programů pro postižené firmy, např. vykoupení pohledávek, stanovení reálných nákladů na útlum těžby černého uhlí v regionu a nastavení programu další dotěžby uhlí pro OKD, konzervaci stávajících dolů a cíle pro dostupnost zbývajících rezerv černého uhlí. Tady jen zmíním, že narážíme na evropskou legislativu, která umožňuje státní podporu útlumu těžby uhlí pouze do roku 2018. Stojí proto za to zvážit, zda není na místě pokusit se s Evropskou komisí vyjednat pro ČR výjimku na prodloužení podpory útlumu těžby uhlí.
Patria Online: Jaký je podle vás nejhorší scénář vývoje okolo OKD?
Je to obtížné říct podle jednotlivých firem, řekněme si ale zcela upřímně – firmy mají nějakou ziskovost, EBITDu, a když se na ní podíváte v předchozích letech, zjistíte, že ztráta z odepsaných pohledávek, které po léta neuvidí, pakliže vůbec, je v řadě případů značná. Takže u těchto společností dojde v prvé řadě k prodloužení platebních kalendářů, protože nebudou schopny splácet své závazky ve lhůtách. Zachytí to financující instituce a pojišťovatelé pohledávek a při pravidelném vyhodnocování bonity klienta nastane pravděpodobně renegociace finančních podmínek a nástrojů.
Mohou začít růst úrokové sazby minimálně pro postižené podniky. Vedle toho pojišťovatelé pohledávek budou bedlivě hodnotit, jak dlouho ještě pojistí pohledávky za postiženými firmami. Může tedy nastat omezení obchodní aktivity firem s prohlubujícími se finančními problémy. Na počátku jsou vždy obavy a strach, až následně prohlubování problémů, ztráty a pak řešení bezvýchodných situací.
Patria Online: Takže by se mělo spíše dělat všechno proto, aby se zastavil strach mezi firmami, ne?
Ano, přesně tak. Jde o to, jakým způsobem nastolit důvěru mezi podniky v regionu a také svým způsobem důvěru v tento region, říct, že tady bude nějaká stabilita a že zde zcela neřízeně nepustíme jen tržní mechanismy, ať to všechno vyčistí. Je jasně, že ocelářství a hornictví spolu jasně souvisejí. A jsme v situaci, v případě OKD, kdy hrozí, že když se k problému nepostavíme národohospodářsky, nemůžeme čekat, že trh sám o sobě zvolí optimální dlouhodobé řešení problému. Řekněme to takto, pouze trh je často krátkozraký.
Patria Online: Jak se podle vás měla projevit státní podpora OKD?
Předně bych řekl, že nejsem zastáncem dramatických krajních řešení, jakým je třeba znárodnění. Lehce se s takovou slovní intervencí začíná, ale nikdo netuší, kde to může skončit. Není to tedy dobrá cesta. Zahraniční zkušenosti ukazují, že když tam vznikl podobný problém, byl vždy řešením pověřen vládní zmocněnec s reálnými pravomocemi a podporou vlády, který situaci vnímal a vyjednával v dostatečném předstihu nějaké řešení na mnoha úrovních, byl také přítomen v regionu, situaci operativně a rychle vyhodnocoval a řešil. Tomu firmy i lidé rozumějí a cítí to jako pozitivní signál. V České republice jsme nic takového neviděli, ba dokonce se jistý čas ani nevědělo, zda vůbec chce česká vláda situaci okolo OKD řešit nebo to chce nechat tzv. napospas trhu. A jakkoli si myslím, že soukromé vlastnictví je nedotknutelné a jedna z nejlepších forem vlastnictví, v určitých strategických oblastech je určitě nutné, když existuje minimálně kontrola, ne-li přímo ingerence, státu v krizových situacích.
Patria Online: Proč se měl stát více podílet na kontrole OKD?
Uvedu to na příkladu. Vezměte si zdravotnictví. Ptejme se, jak by systém fungoval, kdyby zdravotní střediska a veškeré nemocnice byly v privátních rukách, včetně vzdělávání a pro stát by zbyla jen prostá regulace zdravotních pojišťoven formou právních předpisů. Další příklady jsou např. energetika, pošta, doprava, telekomunikace, školství. Asi to cítíme každý. Vycházím z toho, že nějaká forma balancovaného přístupu v určitých strategických oborech, jakým je i těžba uhlí a těžký průmysl, je nutná. A je nutná i z dlouhodobé časové perspektivy. A proč? Protože se nezachází jen s aktuálními pracovními místy, investicemi, know-how, ale kdo může vědět, jaká bude cena uhlí za pět či deset let. Ta „díra v zemi“ (důl), když se správně nezakonzervuje, tak se těžba nedá nikdy obnovit v celé oblasti a to uhlí v celé oblasti můžete odepsat. Pak je samozřejmě navazující těžký průmysl a strojírenství, který bude na řadě.
Patria Online: Hlubinné doly se v Evropě spíše zavírají, nebylo by lepší, pokud by se OKD nechalo zkrachovat a tím se problémy vyřešily?
Uvědomte si, že v Moravskoslezském kraji a okolí máme značnou míru průmyslových investic, které se podílejí zhruba 35ti procenty na celkové průmyslové výrobě země, která je už dnes daleko rozmanitější než-li jen těžký průmysl. Ale měli bychom si položit otázku, zda chceme v tomto regionu způsobit neřízený propad nebo umožnit postupné nahrazení současné těžební činností jinou průmyslovou výrobou a chceme zachovat těžký průmysl a v jaké podobě. Vnímám to tak, že lepší by asi bylo zvolit dlouhodobý útlum a umožnit restrukturalizaci průmyslové výroby v regionu, ale to vyžaduje značnou aktivitu, analýzu situace, vyhodnocení strategie a její rychlou implementaci.
Patria Online: Jaká podle vás bude míra návratnosti dluhů OKD?
Obecně - konkurz není institut, který zajistí návratnost dlužných finančních prostředků, konkurz je zde proto, že ty prostředky jsou prohospodařeny a statistika ukazuje, že výnos pohledávek v konkurzu není velký. Jedna věc je, jak rychle se podaří správci konkursní podstaty zpeněžit OKD. Určitě bude velmi dobré, pokud s tím bude úspěšný a podaří se reorganizace, ze které vzejde funkční celek, který prodá za solidní cenu a bude v ziskových činnostech po nějakou dobu pokračovat. Dále bude hrát velkou roli, zda zde budou existovat spory s věřiteli a negativní implikace konkurzu mateřské společnosti (pakliže nastane).
Při velikosti té firmy může konkurs trvat léta, to nikdo nedokáže odhadnout. Také je rozhodné, zda-li se bude jednat o zajištěné nebo nezajištěné pohledávky. Zdůrazňuji, že drtivá většina výrobních podniků (dodavatelů OKD) jsou nezajištění věřitelé, kteří budou uspokojeni až poslední, tj. připadne na ně minimální, pokud vůbec nějaký podíl. Konkursní řízení skutečně neslouží k tomu, aby zajistilo zaplacení pohledávek věřitelům, ale aby zlikvidovalo ekonomicky neúnosnou situaci dlužníka a vypořádalo nedobytné pohledávky.
Patria Online: Je podle vás reálné, že se po konkursním řízení postaví OKD znovu na nohy?
V tomto případě narážíme na problematiku širšího ekonomického rámce. Třeba v tom, že nevíme, jak bude fungovat segment ocelářství, kterému OKD dodává koksovatelné uhlí. Nedokážete tedy odhadnout, jakou bude mít perspektivu odbyt uhlí ve střednědobém horizontu. Uvidíme to na zájmu o reorganizaci. Je však asi reálné, že by OKD mohla být s některými doly zisková, soudě podle některých reakcí v tisku.
JUDr. Jakub Lichnovský, partner PRK Partners – specialista na právní poradenství v souvislosti s průmyslovými a infrastrukturními projekty, nemovitostmi a investicemi, včetně technologických transferů a pobídek v rámci České republiky i zahraničí; vedle teamu v Praze vede pobočku advokátní kanceláře PRK Partners v Ostravě a je ostravským patriotem.