Vysoká míra nejistoty spojená s politikami Donalda Trumpa je nadále živnou půdou pro zlato, jehož cena setrvává poblíž historických maxim. Silnou poptávku po zlatu živí nejen investice a šperkařský průmysl, ale v posledních letech také masivní nákupy ze strany centrálních bank.
V minulém roce nakoupily centrální banky do svých rezerv více než tisíc tun zlata a byly zodpovědné za zhruba pětinu globální poptávky. To je dvojnásobek oproti situaci v devadesátých letech. Centrální banky nakupují zlato ze dvou hlavních důvodů. Za prvé jde o diverzifikaci rezerv, které typicky tvoří zejména dolarová, případně eurová aktiva. Příkladem je Česká národní banka, která znovu nakupuje zlato od roku 2023 – aktuálně drží přes 64 tun, cílový stav je 100 tun v roce 2028.
Druhým důvodem je geopolitická diverzifikace, která zesílila po začátku války na Ukrajině. V tomto případě hraje klíčovou roli snaha omezit dopady politických rizik, například západního sankčního režimu, který vedl ke zmražení významné části ruských devizových rezerv. Není proto až tak překvapivé, že nákupům zlata dominují tři země – Čína, Indie a Turecko.
Pohled na strukturu globálních rezerv v držení centrálních bank ukazuje na zhruba 20% podíl zlata. To je více než v případě eura (16 %), ale stále podstatně méně než americký dolar (46 %). Pokud bychom brali v potaz pouze měnové rezervy, pak činí podíl dolaru – přestože v čase pozvolna klesá – stále vysokých 58 %.
Jinými slovy, dolar je nadále globální rezervní měnou a v nejbližších letech se na tom nic nezmění. Navzdory politikám Donalda Trumpa, jednoduše proto, že nemá rozumnou alternativu. Tou není euro, ani čínské renminbi (byť by si to Číňané jistě přáli), jehož podíl v rezervách činí pouhá 2 %. A popravdě řečeno vyzyvatelem dolaru není ani zlato. Éra zlatého standardu a následně i Brettonwoodského systému je minulostí, a přestože fiat peníze rozhodně nejsou dokonalé, pro moderní finanční systém jsou lepší volbou než nelikvidní aktiva typu zlata.
*** TRHY ***
Koruna
Koruně se i na konci týdne daří bez větších obtíží držet v těsné blízkosti 24,80 EUR/CZK. Pokračující ztráty dolaru a pravděpodobně i silný přeliv aktiv z Ameriky do Evropy jsou pro českou měnu vítaným povzbuzením a důvodem, proč krátkodobě vidíme prostor pro další zisky. Blížící se deadline pro americko-evropskou obchodní dohodu může sice vyvolat zvýšenou volatilitu, máme ale za to, že trhy už si na Trumpovy obchodní kolotoče zvykly, a z případné rozumné dohody (průměrná cla na dovozy do USA maximálně 15 %) by koruna mohla profitovat.
Eurodolar
Investoři se obávají rizika recese, které přiměje Fed k rychlejší než očekávané akci. Cítí se být ospravedlněni středečními čísly o inflaci CPI, která ještě v květnu nevykazovala žádné známky cenového tlaku souvisejícího s tarify. Je příliš brzy na to, abychom mohli říct, zda je to tím, že firmy (zatím) nezvyšují ceny, nebo zda vyčerpávají zásoby vytvořené v období před Dnem osvobození. Také včerejší růst cen výrobců se zvýšil méně, než se očekávalo (0,1 % m/m u celkové a jádrové inflace oproti očekávaným 0,2 %, resp. 0,3 %). Na rozdíl od středeční inflace došlo k výrazné revizi dubnových údajů směrem nahoru, takže zpráva je poněkud smíšenější. Týdenní počet žádostí o podporu v nezaměstnanosti v USA se stabilizoval těsně pod hranicí 250 tis. Od konce roku 2021 se žádosti o podporu v nezaměstnanosti dostaly nad tuto úroveň pouze v šesti případech.