Patria včera zveřejnila v rámci komplexního investičního servisu pravidelnou hodnotící zprávu o úspěšnosti svých doporučení v uplynulých měsících, více ZDE. Dnes navazujeme aktualizovaným výhledem na hlavní ekonomiky světa, zítra se zaměříme na klíčové měnové páry a na závěr přineseme aktualizovaný seznam akciových doporučení.
Konec prvního pololetí zamíchal výhledy pro ekonomiky i trhy kvůli materializaci jednoho z klíčových rizik pro tento rok. Jde samozřejmě o Brexit, o kterém britští voliči rozhodli koncem června. Vedle toho trhy pozlobil americký trh práce, který vyslal některé negativní signály.
Británie
Začněme ekonomikou Velké Británie, jejíž výhled se změnil nejvíce. Odluka od EU bude zřejmě velmi pomalá a v letošním roce ještě ani nezačne. Faktický Brexit může nastat někdy koncem 2019. I tak se ale může s předstihem projevovat oddalováním investic, v nabírání zaměstnanců a opatrností spotřebitelů ve výdajích. Jistý dopad ostatně konstatovala i centrální banka už ve 2Q. Problémy v zahraničním obchodě by se projevily až se zpožděním a v závislosti na nové úpravě obchodních vazeb s EU, ale i dalšími zeměmi, s nimiž Británie obchoduje na základě unijních smluv.
V letošním roce se tedy Brexit projeví relativně málo, z růstu HDP by měl ubrat pár desetin procentního bodu. Ekonomika by se i po této události měla zvednout zhruba o 1,5 pct. V příštím roce lze čekat výraznější dopad a zpomalení na 0,5-1,0 pct v důsledku útlumu investic, ale i domácí spotřeby. U vývozu bude zatím převažovat příznivý efekt slabší libry, zatímco možná omezení toku zboží a služeb vyplynou až z výsledku jednání s Unií.
Bank of England v srpnu sáhla k rozsáhlejší akci, kdy snížila sazby, obnovila nákupy státních dluhopisů a přidala další opatření. Je tu navíc příslib dalšího uvolnění politiky do konce roku. Pokud nebudou z Británie chodit vysloveně dobrá data, pokládáme za pravděpodobný pokles hlavní sazby těsně k nule.
USA
Na americkou ekonomiku bude mít Brexit pouze malý vliv, přenos se dá čekat hlavně skrze finanční trhy. Rizikem je zejména posílení dolaru, zatímco další kanály jako propad akcií nebo utažení tržních úvěrových podmínek vypadají nepravděpodobně. Výhled pro růst HDP se zhoršil, ale s Británií to souvisí minimálně. "Tradiční" problémy zahrnují slabší růst globální ekonomiky a problémy amerických firem na vnějších i vnitřních trzích. Nově ovšem přibyly také otazníky nad kondicí trhu práce. Ten v dubnu i květnu překvapil dost negativně, načež další dva měsíce měly co napravovat. Trh práce je pro ekonomiku klíčový, neboť na něm závisí dynamika spotřeby domácností - hlavní tahoun růstu.
Slabší přibývání nových pracovních míst souvisí s tím, že se ekonomika nachází poblíž plné zaměstnanosti. To je na jednu stranu příznivé v tom, že jde o podporu pro mzdy, které by následně stimulovaly spotřebu i inflaci. Mzdy ale zatím zrychlují jen velmi neochotně. Navíc, zásadní otázkou zvláště z pohledu firem je, zda by růst mezd byl podložený odpovídajícím navýšením produktivity. Jen tak se vyhnou dalšímu nepříznivému tlaku na svou konkurenceschopnost. Produktivita se přitom ani ve 2Q nezačala zvedat.
Empirie za posledních pár desítek let vypovídá o tom, že zhoršování trendu v zaměstnanosti probíhá zpočátku při dobrých výkonech ekonomiky, které se ale postupně snižují a s odstupem 2-3 let se dostavuje recese. Z tohoto pohledu by bezprostřední nebezpečí recese hrozit nemělo, ale kvůli riziku výhledového směřování tímto směrem zůstane trh práce dál pod drobnohledem.
Co se týče minimálně zbytku letošního roku a roku následujícího, počítáme s domácí spotřebou stále jako s klíčovým zdrojem růstu americké ekonomiky. Stabilnější expanze se dá čekat od výdajů za služby, ve slušném růstu výdajů za zboží dlouhodobé spotřeby by se měl odrážet vrcholící cyklus na trhu práce.
V investiční oblasti počítáme s rostoucími nákupy rezidenčních realit. Poptávku podpoří finanční podmínky, tedy nízké hypotéční sazby, v kombinaci s rostoucími příjmy. Nižší výhled pro úrokové sazby by mohl podpořit i investice do komerčních realit, které byly v posledních kvartálech v útlumu. Narážení na kapacitu stavebních firem spolu s ještě intenzivnějším hledáním výnosu u spekulativní poptávky pak může více táhnout vzhůru ceny realit. Firemní investice do vybavení by neměly už být pod tlakem ropného sektoru. Ceny ropy se po odrazu stabilizují, čímž nebudou tlačit na další osekávání kapitálových výdajů.
Zatímco sektor služeb profituje z rostoucí domácí poptávky, průmysl je více vystaven zahraniční konkurenci, která jeho zisky omezuje. Průmyslová výroba po fázi poklesu nyní prochází obdobím stabilizace. Je to určitě zlepšení, ale na nastartování širšího růstu zatím podmínky nevypadají. Čísla z průmyslu ovšem bude vylepšovat ropný sektor, který je na tom po zvýšení cen ropy lépe.
S výhledem pro letošní růst americké ekonomiky pohnuly slabší výkony i revize za 1H. Nově čekáme reálné zvýšení HDP jen kolem 1,5 procenta, což ale fakticky odráží zejména změny v minulosti, nikoli horší výhled pro zbytek roku. Ten by naopak měl znamenat zrychlení. V příštím roce má HDP na tempo lehce nad 2 procenty. Aktuální růst je pod potenciálem a mírně se otevřela mezera výstupu. Ekonomika by při takovém tempu neměla generovat výraznější inflační tlaky a cenový růst se tak bude blížit cíli pouze pozvolna.
Politika Fedu se posunula zpět k větší opatrnosti. Červnové zvýšení sazeb nepřišlo kvůli nejistotě před britským referendem a obavám z vývoje trhu práce. Opatrnost a odklad přísnější politiky byly namístě. Trh svá očekávání prvního růstu úrokových sazeb hodně odsunul, nyní tento krok předpokládá v půlce příštího roku. Podle nás jde o další z výrazných výkyvů v očekáváních, který bude následně korigován. Růst sazeb v letošním roce není úplně mimo hru, prosinec stále připadá v úvahu jako reálný termín. Tržní očekávání by se měla posouvat směrem k současnosti. Důvodem je podle nás solidní kondice trhu práce a minimální předpokládaný dopad Brexitu na americkou ekonomiku. Klíčovou roli každopádně sehrají nově přicházející data.
Eurozóna
Ekonomika eurozóny bude dál stavět zejména na domácí spotřebitelské poptávce. Oproti loňskému roku zřejmě mírně zpomalí, Brexit by přitom měl mít nevýrazný vliv. I v příštím roce dopad odloučení Británie může podle odhadů dosáhnout maximálně několika málo desetin procentního bodu. Tempo růstu HDP blízké 1,5 procenta by tak mělo být pro eurozónu udržitelné po oba roky. Z regionálního pohledu zůstávají tahouny Německo, Španělsko a Francie, zatímco Itálie zaostává.
Situace v italském bankovním sektoru vyvstala jako (staro)nové riziko pro eurozónu, její dopad ale stihl z větší části odeznít. Je tu naděje na aspoň částečnou sanaci bank ze společného bankovního fondu, řešení problému se ale ještě může protáhnout. Rizika míří směrem k dalšímu narušení soudržnosti EU ze strany italské vlády připravené napumpovat státní peníze do bankovního sektoru v rozporu s principy bankovní unie. Přenosu italských problémů do dalších zemí by měla však bránit lepší kondice tamních bank i ECB připravená řešit případný stres na peněžním trhu.
Právě problémy bank jsou jednou z motivací pro Evropskou centrální banku, aby dál uvolnila měnovou politiku. Další by pak byla nejistota a očekávané negativní dopady Brexitu, které by mohly tlumit i inflaci. Zatím ale ECB není pod tlakem jednat a to ani preventivně s ohledem na aktuální situaci. Předpokládáme vyčkávání a sledování situace při současném zpřesňování odhadů, jak zmíněná rizika mohou ovlivnit klíčovou proměnnou - cenovou stabilitu v eurozóně. Pravděpodobnost akce ECB narostla, zřejmě by v prvé řadě šlo o nákupy aktiv, ale spíše počítáme se stabilní politikou v příštích měsících.
Japonsko
Červencové volby potvrdily ve vládě současnou koalici premiéra Abeho, a tedy i její politiku zaměřenou na podporu ekonomiky i inflace. Vláda už představila nový stimulační balík, což na trzích vyvolalo pozitivní ohlas. Už dříve byl oznámen odklad růstu DPH, ke kterému mělo dojít v dubnu příštího roku. Japonský průmysl dál klesá a ubývají mu zakázky, maloobchod slábne, ale zahraniční obchod dál generuje slušné přebytky. I s podporou vládních výdajů ekonomika směřuje k dalšímu nízkému růstu kolem 0,5 procenta, který ale zhruba odpovídá jejímu potenciálu. Vládní opatření mohou v příštích letech zvednout ekonomiku dohromady asi o 0,5-1 procento.
Japonská centrální banka vytrvale ujišťuje o své připravenosti jednat, pokud by bylo třeba. Větší akci ale stále odkládá. Efekt lednového stlačení základní sazby do záporu rychle pominul, v dubnu BoJ zklamala, když i přes slovní přípravu a slabší výhled nepřišla s dalším uvolněním. Červen přinesl navýšení nákupů ETF, ale zároveň i další zklamání, neboť se čekala akce na poli sazeb a nákupů státních dluhopisů. Tato možnost však stále zůstává ve hře pro září. BoJ hodlá na zářijovém jednání znovu zhodnotit vývoj ekonomiky a podle toho nastavit svou politiku. Důvodem pro její uvolnění by byl nepříznivý výhled inflace, pomalá ekonomika a silná měna. Otazník visí nad koordinací s fiskální politikou. Souběžná akce by zvýraznila efekt na ekonomiku i inflační očekávání, nákupy dluhopisů BoJ by zároveň zlevnily vládě financování opatření. Na druhou stranu jsou tu pochybnosti, zda nástroje měnové politiky už nejsou příliš málo účinné. Přesto předpokládáme, že BoJ ještě letos politiku uvolní.
Čína
Čínská ekonomika si vede o něco lépe oproti očekáváním pozvolného zpomalování, které je i vládním plánem. Alternativní ukazatele (třeba tzv. Li Kequiang index) přitom nenaznačují, že by se pod povrchem vládních čísel dělo nějaké prudké zhoršování situace. Průmysl pokračuje v pomalejším, ale zároveň celkem stabilním tempu, přičemž vláda hodně rozvolnila své plány na útlum přebujelých odvětví. Data za poslední dobu nepřichystala žádné zásadní zklamání. Úvěry si drží rychlé tempo růstu a problém s korporátním zadlužením se tak dál stupňuje, na trzích ale toto téma už příliš nerezonuje. Stranou pozornosti je rovněž oslabování čínské měny, které se nenápadně zvýrazňuje. Centrální banka stanovováním slabších kurzů může postupně uvolňovat měnové podmínky domácích podnikům a bude v tom podle nás i pokračovat, zvláště když dolar na globálních trzích posílí. Stopkou by se stal až další větší odliv peněz, který by PBoC musela hasit devizovými rezervami.
Česká republika
Růst české ekonomiky v souladu s očekáváními zpomaluje, což svědčí především o vysoké srovnávací základně a slabšímu přílivu peněz z EU. Domácí spotřebitelská poptávka podpořená nízkou nezaměstnaností a rostoucími mzdami přebírá otěže hlavního tahouna růstu. Zahraniční obchod a investice jsou ale také platným doplněním. Celkově ekonomika letos směřuje k 2,5procentnímu růstu. Centrální banka drží stabilní politiku a riziko její změny je malé. Kurzový limit není pod tlakem. Proti dezinflačním tlakům zvenčí stojí rychlejší mzdy doma. Úprava politiky je reálná v příštím roce, nejdříve v jeho půli, kdy by ČNB mohla uvolnit kurz koruny. Kolem tohoto termínu stále hrozí zavedení záporných sazeb, ale pouze v případě potřeby bránit korunu proti silným spekulativním nákupům. Právě na nich tedy bude záležet, jestli banka nakonec sazby pod nulu stlačí.
Kompletní aktualizaci Dlouhodobých investičních příležitostí, která obsahuje všechny investiční tipy, si mohou klienti Patria Direct stáhnout v obchodní platformě v záložce Research.
Za zmínku také stojí, že ke kompletnímu seznamu mají přístup všichni aktivní klienti (alespoň jeden obchod za kvartál) Patria Finance. Investiční tipy, včetně analytických výstupů, jsou pravidelně zveřejňovány také na webových stránkách Patria v sekci Zápisník analytika.