Otázka, zda mohou být v demokracii činěna správná ekonomická rozhodnutí, se může zdát šokující a pro mnohé nepřijatelná. Přesto je zřejmé, že veřejnost v nedávné době nejednou volila ekonomickou politiku, která její zemi uškodí, nebo odmítla potřebné reformy. Důvodem může být nedostatek ekonomických informací či snaha většiny udržet si své výhody.
Příkladem popsané volby špatné ekonomické politiky odmítnutí potřebných reforem je volba protekcionistické politiky v USA. Taková politika nedává žádný smysl zejména proto, že americká ekonomika se nyní nachází ve stavu plné zaměstnanosti. Proti ní hovoří i segmentace globálních výrobních řetězců, která znamená, že americký výrobní sektor je schopen nahradit jen malou část dovozů. Protekcionismus tak povede zejména k růstu cen dovozů mířících do USA.
Dalším příkladem je volba „tvrdého“ brexitu ve Velké Británii. Pro tuto zemi totiž bude nemožné pokrýt ztráty spojené s omezeným obchodem s Evropskou unií. Podobně problematické je rovněž odmítání reformy trhu práce ve Francii. Toto odmítání pramení z toho, že 75 % zaměstnaných, kteří mají dlouhodobé smlouvy, nechce ztratit vysokou míru ochrany svého pracovního. To ale znamená, že zbylých 25 % nemá moc šancí dobré pracovní místo získat a musí střídat krátkodobá zaměstnání. Problematická je i neochota snížit dluhy v zemích OECD, která je dána tím, že se voliči neobávají vzdálenější budoucnosti a preferují vysoké příjmy v současnosti.
Následující dva grafy ukazují, že v řadě zemí není růst míry veřejného zadlužení (první obrázek) doprovázen zvýšenými veřejnými investicemi (druhý obrázek). Naopak, v zemích jako Spojené státy, Francie, Itálie, Španělsko a Velká Británie dochází k dlouhodobému poklesu poměru těchto investic k HDP:
Jediným řešením popsané situace je větší angažovanost ekonomů a jejich aktivní diskuse s veřejností. Té musí odborníci vysvětlovat skutečné důsledky jejích rozhodnutí tak, aby nebyla tolik náchylná uvěřit populistickým slibům politiků.
(Zdroj: Natixis)