Mohamed bin Salmán, přezdívaný MbS, je členem saúdské královské rodiny a ve svém mladém věku hovoří o hluboké transformaci své země a ekonomiky a snížení závislosti na fosilních palivech. The American Conservative tvrdí, že když se v roce 2017 stal korunním princem, hodně lidí na Západě to interpretovalo jako posun k moderní společnosti a svobodným trhům. Hovořilo se o tom, že Saúdská Arábie se pod vedením MbS změní ze země ropy a šavlových tanců na stát, kde budou ženy moci řídit automobily a západní firmy volně podnikat a investovat i mimo energetiku. TAC ovšem tvrdí, že nyní se ukazuje, jak pomýlený tento pohled byl.
TAC poukazuje na známého komentátora Thomase Friedmana, který prý „spolkl návnadu i s navijákem“. Když vloni v listopadu udělal s MbS rozhovor, psal o něm jako o člověku, který je tím nejlepším, co může Saúdská Arábie nabídnout. Byl to příklad jeho naivity. Saúdskou Arábii tehdy popisoval jako zemi, která stojí na pokraji svého vlastního arabského jara. Popisoval, jak jsou lidé nadšení z protikorupční kampaně. Jenže Saúdská Arábie je absolutistickou monarchií, takže Friedman nemohl čekat nic jiného než nadšení pro Salmanovy plány, tvrdí TAC.
V posledních dvou týdnech pak MbS ukázal celému světu svůj skutečný charakter, včetně posedlosti loajalitou k celému arabskému světu a odmítání jakéhokoliv disentu. „Toto před světem chráněné princátko spíše připomíná mafiánského bosse než křižáka táhnoucího proti korupci, kterého ze sebe on sám dělá. Tom Friedman i členové Trumpovy vlády tento jeho příběh povětšinou přijali za svůj. Jenže my ostatní, kteří jsme se dívali, jak byl ničen soused Saúdské Arábie Jemen, jak tam trpí hladem téměř 13 milionů lidí, neuvěříme žádné PR společnosti na světě, která by se snažila naleštit lejno, které MbS položil před dveře do svého království,“ píše TAC.
Když se na světlo světa dostaly informace o vraždě Jamala Khashoggiho, Friedman psal, že MbS byl pro něj od počátku člověkem se slibným potenciálem v oblasti ekonomických a společenských reforem, ale určitě jím nebyl fascinován. TAC k tomu poznamenává: „Friedman tak bude i nadále zván na konference po celém světě, bude dál psát sloupky do a prodávat knihy v rekordních objemech. Média jej budou i přes jeho pochybné rady dál považovat za odborníka na zahraniční politiku.“
Každý má právo udělat chybu. Jenže chyby v oblasti zahraniční politiky mohou stát hodně lidských životů, mohou kvůli nim vzniknout nesmyslné války, může být narušena regionální stabilita. „Možná by nám bylo lépe, kdyby si komunita odborníků na zahraniční politiku dávala trochu větší pozor na to, co říká a nesla za to také zodpovědnost,“ uzavírá TAC.
Zdroj: The American Conservative