Na první tvrdá data z české ekonomiky za letošní rok si budeme, stejně jako centrální banka, muset ještě nějaký čas počkat. Nicméně už nyní je zřejmé, že se jen těžko může tuzemské hospodářství vyhnout dalšímu zpomalení. Už druhá polovina loňského roku byla ve znamení ztráty tempa a nejnovější měkké indikátory nálad či důvěry zatím nenaznačují, že by se tento trend měl brzy obrátit. A nenaznačuje to ani vývoj u našich hlavních obchodních partnerů, kteří své výhledy na letošní rok opět přepisují směrem dolů. Nálada se sice celkově zhoršuje, nicméně na využití kapacit v průmyslu neklesá a problém nedostatku zaměstnanců jako hlavní bariéry pro další růst přetrvává.
Stále platí, že jak v průmyslu, tak ve stavebnictví, jsou hlavní překážkou pro další expanzi právě chybějící zaměstnanci. K určitému zatím drobnému posunu však už dochází. Zatímco na podzim to byl problém zhruba třetiny průmyslových firem, na začátku roku to trápí 28 % z nich. Tedy alespoň podle průzkumu statistického úřadu. Ve stavebnictví dokonce je to problém dokonce pro 35 % podniků. Pro čtvrtinu firem zůstává problémem nedostatečná poptávka, což je druhý nejlepší výsledek za posledních deset let.
Zdá se tedy, že ačkoliv firmy pociťují nejistotu a nejsou už tak optimistické ohledně dalšího růstu produkce, prozatím nepočítají příliš s tím, že by jejich výroba musela a priori klesat. A neklesá proto ani napětí na trhu práce charakterizované nárůstem volných pracovních míst na jedné straně a nízkou nezaměstnaností na straně druhé. Počty nezaměstnaných sice na přelomu roku mírně vzrostly, avšak šlo opět jen o efekt konce úvazků na dobu určitou, který začne v dalších měsících opět rychle odeznívat. Zpomalení ekonomiky by se však mohlo projevit na pomalejším tempu tvorby nových pracovních míst, kterých je vzhledem na velikost pracovního trhu nejvíc v EU. Nakonec právě volná pracovní místa jsou docela spolehlivým ukazatelem stavu české ekonomiky. Rychle vznikají v éře boomu a bleskově mizí v recesi. A jak z nejnovějších statistik plyne, ubývat rozhodně ještě nezačaly. A vlastně se ani příliš nezměnila jejich struktura, a tak v top pětce jsou stále na prvních příčkách kvalifikovaní i pomocní dělníci a řemeslníci, které vlastně není už ani kde brát. Vzhledem k tomu, jak firmy stále hledají, se zdá, že pesimismu stále ještě nepodlehly. Překvapit mohou už v pátek, kdy vyjde lednový PMI, který například odkryje, jak na tom jsou na začátku roku tuzemské podniky se zakázkami.
TRHY
CZK a dluhopisy
Co koruna na konci minulého týdne získala, to už ztratila. Během včerejška se česká měna dostala až na hranici 25,75 EUR/CZK a opět se tak vzdálila od prognózy centrální banky pro první kvartál letošního roku. Holubičí naladění centrálních bankéřů, kteří mají jen dva poslední dny pro případné komentáře před zasedáním, ji jednoznačně nesvědčí. A vlastně ani útěcha, že únorové zvýšení sazeb je zřejmě pasé, nicméně může se k němu ČNB odhodlat o pár měsíců později. Slábnoucí koruna doposud centrální banku „popoháněla“ k akci, nyní ji s ohledem na vnější rizika a nejistoty má zřejmě ponechat chladnou.
Zahraniční forex
Dolar před blížícím se zasedáním Fedu zvolna slábne, neb se množí spekulace, že by americká centrální banka mohla vyslat signál, že zmírní proces kvantitativního utahování. Až do zítřejšího jednání FOMC se tedy kurz eurodolaru bude tlačit vzhůru s tím, jak bude trh očekávat holubičí výstupy z jednání centrálních bankéřů.
V přesně opačném gardu se nachází forint, který vyčkává na dnešní jednání MNB. Jestřábí komentáře pronesené před týdnem vyvolaly dojem, že maďarská centrální banka se blíží okamžiku spuštění cyklu utahování měnové politiky, což forint viditelně povzbudilo. Dnes však zvýšení úroků od MNB ještě nečekejme.
Ropa
Spojené státy přitvrzují vůči Venezuele, na jejíž státní ropný gigant PDVSA uvalují ekonomické sankce. Cílem americké administrativy je odstřihnout Venezuelu od zbylých exportních příjmů (ropa jich generuje 98 %), což by mohlo být posledním hřebíčkem do rakve Madurova socialistického režimu. Na druhou stranu z přibližně 1,25 mil. barelů denně venezuelských ropných exportů míří téměř polovina právě do Spojených států, což pocítí místní rafinérie, které budou muset narychlo poptávat podobný typ ropy z Blízkého východu.
Krátkodobý dopad na cenu ropy na světových trzích by však s ohledem na přebytkovou bilanci nemusel být zásadní. První odhady hovoří o snížení exportů až o 500 tis. barelů denně, což bude hrát do karet Saúdské Arábii, která bude moct společně s ostatními státy kartelu OPEC mírně polevit v omezování vlastní těžby. Podobně jako při produkčních škrtech dohodnutých v listopadu 2016 tak zřejmě bude platit, že plnění kolektivních těžebních limitů z podstatné části zajistí nedobrovolné omezení produkce právě ze strany Venezuely.