Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Draghiho nebezpečné loučení

Draghiho nebezpečné loučení

12.09.2019 6:18

Mario Draghi riskuje, že v posledních týdnech svého osmiletého funkčního období na postu prezidenta Evropské centrální banky prohloubí problémy eurozóny. Slíbil, že ECB dál sníží úrokové sazby, aby popohnala ekonomiku eurozóny. Tvůrci politik však mají prostor jen pro skrovné škrty v sazbách, které pro posílení růstu udělají málo – a křehké banky v eurozóně vystaví potenciálně neúnosnému tlaku.

V červnu Draghi uvedl, že ECB připravuje novou dávku stimulace, včetně dalšího snižování měnověpolitické úrokové sazby a obnovení kvantitativního uvolňování (QE) skrze nákupy vládních dluhopisů. Po posledním zasedání Rady guvernérů ECB, které se uskutečnilo 25. července, pak dál vyzýval k „významné míře měnové stimulace“.

Christine Lagardeová, která má Draghiho od 1. listopadu nahradit jako prezidentka ECB, nedávno řekla, že centrální banka „má k dispozici širokou sadu nástrojů a musí být připravena jednat“. Rovněž Olli Rehn, guvernér finské centrální banky a člen Rady guvernérů ECB, vyzval k „podstatnému a dostatečnému“ jednání. Finanční trhy proto od ECB očekávají razantní „velký třesk“ opatření, až se rada 12. září opět sejde.

Riziko teď spočívá v tom, že opatření ECB nesplní očekávání. Člen Rady guvernérů Jens Weidmann, prezident německé Bundesbanky, říká, že eurozóna měnovou stimulaci nepotřebuje. Členka rady Sabine Lautenschlägerová, rovněž z Německa, nedávno řekla, že „na veliký balík je příliš brzy“. Nehrozí riziko deflace, dodala, takže další QE není zapotřebí. Téhož názoru je Klaas Knot, prezident nizozemské centrální banky.

ECB není běžná centrální banka. Slouží konfederaci zemí – Evropě národních států – a v jejím rozhodování jsou pevně ukotveny protichůdné zájmy. Výsledkem jsou prodlevy a polovičatá opatření.

Zavedení tolik potřebného QE například ECB odkládala dva a půl roku, než se k němu konečně odhodlala v lednu 2015. Tou dobou už inflace eurozóny klesla na zhruba 1 % a navzdory masivnímu čtyřletému programu QE, který ECB uskutečňovala až do prosince 2018, se inflace stále drží na této nízké úrovni.

Při uskutečňování QE pravidelně ECB vyjadřovala očekávání, že inflace opět vystoupá na cílovou úroveň „necelých“ 2 %. Protože ale tvůrci politik neustále vyhrožovali, že QE ukončí, trhy měly za to, že ECB není odhodlaná k vytrvalé stimulaci. Směnný kurz eura k dolaru se proto sotva pohnul; oproti koši předních měn euro dokonce posílilo. Inflace v eurozóně se „odkotvila“ od měnověpolitických rozhodnutí. ECB poté vyhlásila vítězství a předčasně ukončila QE, právě když ekonomika eurozóny zpomalovala.

Střet zájmů mezi členskými státy eurozóny je přímočarý. Až donedávna inflace v Německu dosahovala asi 1,5 % ročně, kdežto ve Francii a Itálii se blížila k 0,6 % (viz obrázek 1). Lautenschlägerová má pravdu, že Německo má k deflaci daleko, ale ještě jeden nepříznivý šok a francouzská a italská ekonomika by do ní mohly sklouznout.

Obrázek 1

1

Reálná (inflačně očištěná) úroková míra v Německu je asi -1,5 %; v Itálii dosahuje 1-2 %. „Významná a důrazná“ stimulace, již prosazuje Rehn, bude vyžadovat, aby v Itálii a dalších zemích na jihu eurozóny s velice pomalým růstem produktivity došlo ke stlačení úrokových měr hluboko do záporné oblasti.

I kdyby stlačit úrokové míry hluboko do minusu bylo technicky možné, rozsah dalšího QE omezují politické mantinely. V prvé řadě už ECB drží kolem 25 % dluhopisů vydaných vládami eurozóny. Země ze severu eurozóny se budou zdráhat kupovat další dluhopisy italské vlády, ze strachu, že by sdílely ztráty, kdyby se Itálie dostala do platební neschopnosti. Alternativa k pumpování levnějších úvěrů ECB přes banky bude, tak jako dřív, oporou pro „zombie“ mezi italskými a španělskými dlužníky, kteří horko těžko splácejí dluhy.

Navíc, jak v Německu stárne populace, výnosy z úspor se staly významným ekonomickým a politickým tématem – což je pro německé politiky rovněž důvodem, aby dalšímu snižování úrokových sazeb oponovali.

Patrně nejsilnějším argumentem proti dalšímu uvolňování je však jeho pravděpodobný vliv na banky v eurozóně. Když ECB sníží své měnověpolitické úrokové sazby, komerční banky musí snížit sazby, jež si účtují za půjčky, ale snížit úrokové sazby za vklady je pro ně mnohem těžší. Ztenčují se proto zisky bank. Ziskovost bank v eurozóně je přitom už beztak hrozivě nízká, protože v celém regionu je bank přespříliš.

Válcování zisků zesílilo, neboť růst eurozóny zpomalil tak, že se vleče a některé země mají aktuálně blízko k recesi. Poměry mezi tržní a účetní hodnotou bank v eurozóně od počátku roku 2018 klesají a nyní se pohybují mezi 0,4 a 0,6 – výrazně pod úrovní jejich amerických protějšků (viz obrázek 2). Trhy říkají, že vyhlídky na ziskovost bank v eurozóně jsou velmi slabé a že jejich aktiva mohou mít mnohem nižší hodnotu, než si banky myslí. I mírný pokles úrokových sazeb vyvolaný ECB jim tedy způsobí značné škody v rozvahách. A sebemenší dojem, že některé vlády budou možná muset zachraňovat banky svých zemí, by je mohl postrčit do obávaného zhoubného kruhu vyvolaného sanováním suverénních bank.

Obrázek 2

2

ECB za této situace nemůže udělat mnoho dobrého, ale velkou škodu by způsobit mohla. Další měnová stimulace buď přinese méně, než se očekávalo, anebo bude ukončena. Přesto by dominové účinky ledabylého a špatně koncipovaného stimulačního úsilí mohly v eurozóně dalekosáhle podkopat finanční soustavu a veřejné finance.

Loučící se Draghi chce odejít s ještě jedním, závěrečným triumfem. Při své dychtivosti jednat, když už ECB nezbývají žádné dobré politické možnosti, ovšem riskuje, že poskvrní svůj odkaz.

0

Ašóka Mody, bývalý šéf německé a irské mise u Mezinárodního měnového fondu, je v současnosti hostujícím profesorem mezinárodní hospodářské politiky na Fakultě veřejných a mezinárodních věcí Woodrowa Wilsona Princetonské univerzity. Je autorem knihy EuroTragedy s podtitulem Drama o devíti dějstvích.

Copyright: Project Syndicate, 2019.
www.project-syndicate.org

 

Čtěte více:

Mohou se Amerika a Čína vyhnout měnové válce?
11.08.2019 15:36
Čínská měna renminbi neboli jüan počátkem tohoto týdne lehce oslabila...
Americký sen 2.0
19.08.2019 14:52
Je načase si přiznat, že americký sen je mrtvý. Jeho základní podmínky...
Pomalé zelenání financí
01.09.2019 18:38
Někteří vlivní hráči globální ekonomiky stojí v čele posunu směrem k č...
Zkrachovalá optika centrálního bankovnictví
06.09.2019 5:57
Bývalý ministr financí USA Lawrence H. Summers a ekonomka Anna Stansbu...

Váš názor
  • 10 let
    12.09.2019 10:17

    nízkých sazeb, uvolňování a předstírání ekonomické aktivity je jasný důkaz,že to nefunguje, ale kdo z těch panáků to přizná, negativní sazby jsou naprostá hloupost a slouží jedině vládám k jejich kupování hloupějších voličů, centr.banky by kvůli stárnutí populace měly jít naprosto obráceným směrem (tedy pokud by pracovaly ve prospěch občanů)
    Mike
    • Re: 10 let
      12.09.2019 10:48

      Tak ono to právě funguje. V Japonsku mají nízké sazby už asi 30 let a systém se zatím nezhroutil. Prostě přejít ze systému neutuchajícího růstu na nový nerostoucí má nějaké transformační náklady.
      ..
      • ..
        12.09.2019 12:59

        Japonsko je jednolitý homogenní celek na rozdíl od eurozóny, kde je "každý pes jiná ves". Použiji citát z článku:"ECB není běžná centrální banka. Slouží konfederaci zemí – Evropě národních států – a v jejím rozhodování jsou pevně ukotveny protichůdné zájmy. Výsledkem jsou prodlevy a polovičatá opatření".
        logaro
      • Japonsko není vzor
        12.09.2019 12:50

        ani v Japonsku to nefunguje, copak je normální vytvořit z národa otroky, z centrální banky vlastníka třetiny veř.obchodovaných firem a defacto z centr.bankéřů vládce země místo těch ve volbách zvolených ?
        Mike
        • Re: Japonsko není vzor
          12.09.2019 13:01

          Japonsko má spoustu specifik, ale ten zásadní problém je demografie a bohatství. A V tom se Evropa Japonsku hodně přiblížila. V Japonsku nemá kdo spotřebovávat. Chybí poptávka. Chybí mladí ochotní se zadlužit, aby střední generace mohla spořit. Dle mého skromného názoru nejspíš bude současná situace trvat dalších několik desítek let.
          ..
          • ..
            12.09.2019 13:14

            Je přirozené, že svá specifika má každá země. Ale eurozóna není země, nýbrž uměle a politicky vytvořený konstrukt, který nemá v současném světě obdoby - rozdíly jednotlivých entit jsou značné. Už i tvůrce tohoto konstruktu napadlo, že by jej mohli učinit vícerychlostní. Avšak už jsem o tom nějaký čas neslyšel. Možná že to byla pouze vějička na konzervativní voliče před eurovolbami. Nevidím zde nikoho, kdo by s tím chtěl a měl ambice něco dělat. Škoda.
            logaro
    • Re: 10 let
      12.09.2019 10:29

      Někteří investovali do projektu eurozóny velmi mnoho (nejen peněz) a je těžké si veřejně přiznat mýlku a selhání. Otázky se nabízí tyto. 1. Může to takto fungovat i nadále a případně jak dlouho? 2. Je možná reforma eurozóny a jak by měla vypadat?
      logaro
  •  
    12.09.2019 8:56

    Jsem rád, že největší škůdce evropských financí Draghi odchází. Teď už to může být jen lepší.
    juniper
  •  
    12.09.2019 7:52

    ať šašek uvolňuje.....asi nebude problém v sazbách...to je samej úředník, neziskovka....a kam vlastně chtějí růst.....to tedy se musejí dělat výrobky na jedno použití, aby se prachy točily.....nojo, potom tu máme zase to oteplování z nadspotřeby.....ekonomové by měli najít nové měřítko než pouhé HDP.....hlavně že makaronec končí, i když nástupkyně v tom bude zřejmě hloupě pokračovat....
    abc1
  • Po přečtení článku
    12.09.2019 7:46

    už je snad jasné i největším optimistům, že se eurozóna nachází ve slepé uličce. Ta je názorným příkladem nefungujícího centralismu (v podobě ECB) směrem k jejím nehomogenním entitám (členové eurozóny). Na první pohled je euro líbivou myšlenkou. V praxi však působí autodestrukčně.
    logaro
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Kalendář událostí
Nebyla nalezena žádná data