Jack Ma se pouhé tři dny před plánovaným IPO společnosti Ant Group dozvěděl, že regulátoři hodlají významně změnit přístup k technologickým firmám pohybujícím se na poli financí. Píše to South China Morning Post s tím, že regulátoři dali jasně najevo, že v budoucnu bude „upozaděna snaha o větší finanční inkluzi založená na internetových platformách a důraz bude naopak kladen na finanční stabilitu a ochranu tradičních finančních společností, které stále hrají významnou roli v rámci provádění ekonomické politiky“. Zastavené IPO by přitom podle SCMP nastavilo hodnotu společnosti na 359 miliard dolarů, což je více než hodnota nebo čínské státem vlastněné ICBC.
Čína se podle SCMP obávala, že soukromý Ant, který hodlal rozšířit řady svých vlastníků o zahraniční investory, by se stal příliš velký na to, aby mohl zbankrotovat. Když tak vedení firmy propagovalo IPO, regulátoři propadali stále větší nervozitě a obavám ze systematického rizika, které by Ant mohl přinášet.
Ant se na trhu pohybuje již 16 let a podle SCMP se rychle stal největším online poskytovatelem půjček pro spotřebitele a vlastníky malých firem. Fungoval jako „digitální prostředník, který dával dohromady zájemce o úvěr s bankami, což byl jeho nejlukrativnější byznys“. SCMP například tvrdí, že regulátor požadoval, aby Ant pokrýval společné půjčky poskytované jím a bankami ze 30 % svým vlastním kapitálem. Vedení firmy se následně snažilo zjistit, co se vlastně myslí společným úvěrem – zda půjčky, které poskytuje i Ant, či všechny půjčky, k jejichž sjednání dojde prostřednictvím jeho platformy.
Nejasné bylo i to, zda bude firma potřebovat novou licenci. Tyto a podobné otázky vedly k tomu, že vedení žádalo o vysvětlení regulátory. SCMP k tomu dodává, že posun v přístupu regulátorů bude vyžadovat minimálně několik měsíců na to, aby se firma podle něj zařídila. A může se to nakonec týkat i jiných oblastí, ve kterých fintech firmy podnikají.
Vývoje kolem zmíněného IPO si všímá i odborník na čínskou ekonomiku a tamní prostředí Michael Pettis. Podle něj úspěch společnosti Ant a změny, které dokázala provést na poli poskytování úvěrů, nebyly ani tak dány technologiemi, jako tím, že šlo o „podregulovaný“ segment trhu, a to dávalo firmě konkurenční výhodu před společnostmi, které byly regulovány intenzivněji.
Pettis k tomu upozorňuje na to, že státem vlastněné a ovládané banky byly dlouhé roky hlavním nástrojem pro dosahování rychlého ekonomického růstu. Na jednu stranu se tak mohlo zdát, že nové technologické firmy mohou tím, že tyto banky nahradí, ekonomice prospět. Na stranu druhou by pak ale nefungovala jedna z hlavních pák, které vláda na ekonomiku má.
Jinak řečeno, pokud by čínskému finančnímu systému dominovaly flexibilní a efektivní finanční firmy, dost těžko by financovaly některé neproduktivní projekty, kterými čínská vláda zvedala investice a ekonomickou aktivitu. Takže „jedno nejde dohromady s druhým, protože pokud chce čínská vláda dosahovat růstového cíle, který leží nad skutečným potenciálem ekonomiky, musí mít vysoce kontrolovaný bankovní systém“.
Navíc podle Pettise platí, že kdyby se systém přece jen přesunul k větší flexibilitě a otevřenosti, byl by to problém z hlediska již poskytnutých špatných úvěrů. Finanční krizi totiž vláda doposud bránila tím, že regulátoři měli pod kontrolou proces restrukturalizace. Takže pokud by mělo dojít ke změně v čínském systému financí, muselo by zároveň dojít ke změně v celkovém přístupu k ekonomickému růstu.
Zdroj: SCMP,
Foto: Ant Group