Před 30 lety, 1. ledna 1991, byla v tehdejší ČSFR zavedena volná tvorba cen. Důsledkem deregulace cen většiny zboží bylo meziměsíční skokové zvýšení spotřebitelských cen až o 33 procent. Ze sociálních důvodů byly z volné tvorby cen vyjmuty některé citlivé komodity, jako například ceny energií, nájemného či vodného. Náraz na peněženky občanů byl ale ztlumen šestadvacetiprocentní inflací. Liberalizaci cen provázelo zavedení vnitřní směnitelnosti koruny.
Uvolnění cen zboží a služeb patřilo společně s privatizací státem vlastněného majetku k pilířům ekonomických reforem po roce 1989. Privatizace probíhala řadou forem, mezi něž patřily například veřejné aukce, veřejné soutěže, přímý prodej předem určenému vlastníkovi či transformace státních podniků na akciové společnosti. Menší podniky a provozovny byly odstátněny v takzvané malé privatizaci, a to zejména prostřednictvím veřejných aukcí.
V rámci malé privatizace bylo vydraženo celkem 24.289 jednotek za zhruba 30 miliard korun. Průměrná vydražená cena byla přibližně o 50 až 60 procent vyšší než cena vyvolávací. Malá privatizace byla ukončena ke konci roku 1993.
Střední a velké podniky byly privatizovány ve velké privatizaci, která probíhala na základě zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, přijatého parlamentem 26. února 1991. V případě velké privatizace byla uplatněna řada metod, včetně investičních kupónů. Na počátku kupónové privatizace si každý dospělý občan mohl zakoupit kupónovou knížku a kolek v hodnotě 1000 korun a tím se zapojit do směny investičních kupónů za akcie privatizovaných podniků. Kupónová privatizace probíhala ve dvou vlnách.
První vlna trvala od února 1992 do ledna 1993. V celé tehdejší ČSFR se nabízel majetek v celkové hodnotě 299,39 miliardy korun. Zařazeno do první vlny bylo v ČSFR 1491 akciových společností.
Druhá vlna kupónové privatizace se konala již pouze na území České republiky, a to od 1. října 1993 do 3. prosince 1994. Byl v ní nabízen majetek 861 akciových společností v celkové účetní hodnotě 155 miliard korun. Celkem 184 společností nabízelo akcie, které jim zbyly z první vlny. Z celkové účetní hodnoty majetku pro druhou vlnu - okolo 500 miliard korun - bylo asi 30 procent určeno pro kupónovou privatizaci a zbytek byl privatizován standardními metodami.
Významné podíly si stát v současnosti ponechává v některých společnostech, označovaných jako strategické. Patří mezi ně například elektrárenská společnost a další.